Isidor Sevillský

Poslední z církevních otců Západu a muž, který se pokusil sepsat úplně všechno. Jeho Etymologie jsou dvacet knih o tom, co věděla antika – a pro raný středověk se staly hlavní branou k tomuto vědění.

Narodil se kolem roku 560 v rodině, jež uprchla z byzantské Kartageny do Sevilly. Jeho starší bratr Leander byl sevillským biskupem a Isidor po něm kolem roku 600 nastoupil. Ve Španělsku tehdy vládli Vizigóti, kteří teprve nedávno opustili ariánství, a Isidor si dal za úkol srovnat trosky: uspořádat liturgii, sjednotit církevní právo a především vzdělat kněze. Na sněmu v Toledu roku 633, jemuž předsedal, prosadil, aby při každé katedrále byla škola. Týž sněm ovšem přijal i tvrdá ustanovení proti Židům – zakázal sice křtít je násilím, dětem už pokřtěných rodičů však nařídil odebrání z rodin. Vizigótské Španělsko nebylo idylou a Isidor v něm stál na straně vítězů.

Hlavní dílo, Etymologiae (Původy), zůstalo při jeho smrti nedokončené a vydal je až přítel Braulio ze Zaragozy. Isidor v něm postupuje od gramatiky, rétoriky a dialektiky přes lékařství, právo a dějiny až k zemědělství, lodím a nábytku, přičemž podstatu věcí vykládá z původu jejich jmen. Metoda je často mylná, záměr byl ale přesný: zachránit, co ještě zbývá, dokud jsou knihy po ruce. Etymologie se opisovaly po celý středověk, dochovalo se jich přes tisíc rukopisů a už roku 1472 vyšly tiskem. Bez nich by řada antických zpráv zanikla úplně.

Zemřel 4. dubna 636 v Seville. Za svatého jej prohlásil papež Klement VIII. roku 1598, za učitele církve Inocenc XIII. roku 1722; svátek připadá na 4. dubna. Zobrazuje se jako biskup s knihou a perem, občas též s včelím úlem. Protože sestavil uspořádaný soubor veškerého vědění, bývá od přelomu tisíciletí uváděn jako patron internetu – formálně to ovšem Vatikán nikdy nevyhlásil.