Patrik

Muž, který se do Irska poprvé dostal jako otrok a podruhé se tam vrátil dobrovolně – jako biskup a misionář. Z jeho práce vyrostla církev, jež o dvě staletí později posílala mnichy zpátky na kontinent učit Evropu číst.

Narodil se kolem roku 387 v římské Británii; tradice v něm vidí Velšana a jako jeho původní jméno uvádí Maewyn Succat, jistota tu ovšem není ani v jednom. Byl synem jáhna a vnukem kněze, křesťanství tedy znal, sám však později přiznal, že mu jako chlapec nevěnoval pozornost. Asi v šestnácti letech ho při nájezdu unesli irští piráti a šest let pak v Irsku pásl dobytek. Z otroctví uprchl, dostal se domů a dal se na studia. Podle vlastního Vyznání (Confessio) ho k návratu přiměl sen, v němž zaslechl „hlas Irů“ prosících, aby přišel mezi ně. Kolem roku 432 se do Irska vrátil jako biskup. Vyznání a rozhořčený list vojákům britského vládce Corotika jsou jediné texty, jež od něj bezpečně máme – a zároveň nejstarší dochované písemnosti z Irska.

Jeho misie uspěla proto, že jednal s náčelníky klanů a nepokoušel se irskou společnost přestavět podle římského vzoru. Zakládal kostely a podporoval vznik klášterů, jež se v zemi bez měst staly středisky vzdělanosti a opisování knih. Do sta let od jeho příchodu bylo Irsko převážně křesťanské a od 6. století odtud vycházeli irští misionáři, kteří obnovovali víru i školy ve Skotsku, Anglii a ve franské říši.

Legend se k němu váže víc než doložených zpráv. Nejznámější tvrdí, že vyhnal z Irska všechny hady – na ostrově po době ledové žádní nežili, takže jde o obraz vítězství nad pohanstvím a druidy. Také slavný výklad Trojice na jetelovém trojlístku je doložen teprve o víc než tisíc let později. Patrik zemřel asi roku 461; jeho hrob si nárokuje Downpatrick. Svátek 17. března se slaví po celém světě jako den Irů. Je patronem Irska, kovářů, horníků a bednářů a zobrazuje se jako biskup s trojlístkem, hady u nohou nebo s ovcemi.