Slovníček pojmů · Osobnost
Dominikán, jenž si Aristotela nejen přečetl, ale šel si jeho tvrzení ověřit do přírody – pitval, sbíral rostliny, popisoval nerosty. Současníci mu říkali doctor universalis, učitel všeho; do dějin vstoupil také jako muž, který vychoval Tomáše Akvinského.
Narodil se v Lauingenu na Dunaji, rok neznáme přesně a odhady kolísají mezi devadesátými lety 12. století a rokem 1206. Během studií v Padově vstoupil ke krátce předtím založeným dominikánům a poté učil na řádových školách v německých městech. Kolem roku 1245 získal v Paříži titul mistra teologie; roku 1248 byl poslán do Kolína nad Rýnem zřídit tam řádové vysoké učení a vzal si s sebou nadaného, mlčenlivého studenta z Itálie – Tomáše Akvinského. Byl provinciálem řádu pro německé země, chodil při vizitacích pěšky a roku 1260 se stal biskupem v Řezně, jenže po dvou letech úřad složil a vrátil se ke knihám. Zemřel v Kolíně 15. listopadu 1280.
Jeho význam netkví v jediné myšlence, nýbrž v rozhodnutí: latinská Evropa tehdy skrze arabské zprostředkovatele objevovala Aristotelovy spisy o přírodě a část církve v nich viděla nebezpečí. Albert je místo zákazu vyložil, doplnil vlastními pozorováními a učinil z nich součást školní výuky. Sepsal desítky svazků o rostlinách, zvířatech, nerostech, logice i teologii a otevřeně psal, že o věcech přírody rozhoduje zkušenost, ne autorita textu. Zároveň držel zásadu, kterou po něm převzal jeho žák: filosofie a víra si neodporují, poněvadž každá odpovídá na jiné otázky. Pozdější staletí z něj udělala kouzelníka a alchymistu s mluvící hlavou z kovu – to je legenda, nikoli životopis.
Svatořečen byl až 16. prosince 1931, kdy jej Pius XI. zároveň prohlásil učitelem církve. Svátek slaví 15. listopadu, zobrazuje se v dominikánském hábitu s biskupskou mitrou a s knihou; roku 1941 jej papež Pius XII. ustanovil patronem přírodovědců.