Augustin z Hippa

Nejvlivnější myslitel latinského křesťanství a filosof, který o sobě napsal knihu dřív, než to bylo zvykem: jeho Vyznání se čtou jako první evropská autobiografie. Kdo chce rozumět středověké teologii, začíná u něj.

Narodil se roku 354 v severoafrickém Thagaste pohanskému otci a křesťanské matce Monice, jež se za jeho obrácení modlila desítky let. Vyučil se rétorem a pravdu zprvu hledal jinde než v církvi – skoro deset let patřil k manichejcům, kteří dělili svět na říši světla a temnoty. V Miláně, kam roku 384 přišel učit řečnictví, ho zaujala kázání biskupa Ambrože a četba novoplatoniků. Zlom přišel v zahradě roku 386, kdy podle Vyznání zaslechl dětský hlas opakující „vezmi a čti“ a otevřel Pavlův list Římanům. O Velikonocích 387 přijal křest, téhož roku Monika zemřela. Roku 391 byl v Hippu vysvěcen na kněze, o čtyři léta později se stal jeho biskupem a zůstal jím až do smrti roku 430, kdy město obléhali Vandalové.

Jako biskup psal a přel se. Proti manichejcům hájil, že zlo není samostatná mocnost, nýbrž nedostatek dobra; proti pelagiánům trval na tom, že si člověk spásu vlastní silou nezaslouží a že Boží milosti je k ní nevyhnutelně potřeba; proti donatistům obhajoval, že svátost platí i z ruky nehodného kněze – v tomto sporu ovšem schválil také zásah státní moci proti odpůrcům, čehož se pozdější staletí ochotně dovolávala. Když roku 410 vyplenili Řím Vizigóti, odpověděl spisem O obci Boží: dějiny jsou zápasem obce pozemské a obce Boží a žádná říše netrvá věčně. Tím dal Evropě způsob, jak o dějinách přemýšlet jako o celku.

Patří ke čtyřem církevním otcům Západu vedle Ambrože, Jeronýma a Řehoře Velikého. Svátek se slaví 28. srpna. Zobrazuje se jako biskup s planoucím či šípem probodeným srdcem, s knihou nebo orlem; oblíbený je výjev, v němž mu na mořském břehu chlapec přelévá mušlí vodu do jamky – aby ukázal, že tajemství Trojice je pro rozum ještě neuchopitelnější. Je patronem teologů, knihtiskařů a pivovarníků a bývá vzýván za dobrý zrak.