Slovníček pojmů · Osobnost
Vrcholný scholastik, jenž smířil křesťanskou věrouku s Aristotelovou filosofií. Ve Sumě teologické tvrdil, že rozum a víra si neodporují, poněvadž obojí pochází od téhož původce.
Pocházel z hraběcí rodiny z Roccasecky u Neapole a rodiče jej posílali do benediktinského opatství na Monte Cassinu, kde měl vystoupat k opatské hodnosti. Místo toho vstoupil kolem roku 1244 k dominikánům, tedy k žebravému řádu bez majetku a bez vyhlídek. Bratři jej cestou unesli a rok drželi v rodinném hradě, aby si to rozmyslel; nerozmyslel. Studoval v Kolíně nad Rýnem a v Paříži u Alberta Velikého, jenž prý o svém mlčenlivém a mohutném žáku řekl, že řev tohoto vola jednou uslyší celý svět. Přednášel na pařížské univerzitě i v Itálii a od roku 1265 psal Sumu teologickou, dílo o více než pěti stech otázkách. Nedokončil je: po zážitku z prosince 1273 odložil pero se slovy, že vše, co napsal, je vedle toho, co spatřil, jako sláma. Zemřel roku 1274 cestou na koncil do Lyonu.
Jeho výklad zůstal na staletí měřítkem katolického myšlení. Ukázal, že Aristotelés, kterého do Evropy vrátili arabští učenci, není hrozbou víře, ale jejím nástrojem – a že o Boží existenci lze uvažovat rozumovými důkazy, jimž se říká pět cest. Přijetí nebylo hladké: roku 1277 pařížský biskup odsoudil sadu tezí, mezi nimiž byly i některé Tomášovy. Zvítězil až posmrtně a nadlouho: tomismus se stal páteří katolické teologie a roku 1879 jej papež Lev XIII. doporučil všem církevním školám.
Kanonizován byl roku 1323 papežem Janem XXII., roku 1567 jej Pius V. prohlásil za učitele církve. Svátek se dnes slaví 28. ledna. Zobrazuje se v dominikánském rouchu s knihou a slunečním kotoučem na hrudi, někdy s holubicí u ucha nebo s volem. Je patronem škol a univerzit, studentů, teologů a knihkupců.