Hubert

Biskup z počátků franské církve, jehož jméno dnes zná spíš myslivec než historik. Proslavila ho legenda o jelenu s křížem mezi parožím – jenže ta se Hubertovým životem neřídí ani trochu.

Narodil se kolem roku 656, patrně v urozené akvitánské rodině, a sloužil na dvoře franského majordoma Pipina II. z Herstalu. Do církve vstoupil jako žák maastrichtského biskupa Lamberta; když byl Lambert kolem roku 705 zavražděn, zaujal Hubert jeho místo. Roku 718 přenesl Lambertovy ostatky na místo jeho smrti, do osady Lutych, a přesídlil tam i biskupský stolec. Lutych díky tomu vyrostl v jedno z předních měst Porýní a jeho biskupové se později stali říšskými knížaty. Sám Hubert kázal v Ardenách, kde ještě přežívaly pohanské zvyky, a proto se mu říká apoštol Arden. Zemřel 30. května 727 v Tervurenu u dnešního Bruselu.

Slavný příběh vypráví, jak Hubert coby vášnivý lovec štval o Velkém pátku jelena, zvíře se k němu obrátilo a mezi parožím se mu zjevil kříž s hlasem, jenž ho vyzval ke změně života. Do Hubertova životopisu se však tato scéna dostala teprve v 15. století a je převzatá od římského důstojníka svatého Eustacha, jemuž ji legendy připisovaly už o staletí dřív. Nejstarší zprávy o Hubertovi o žádném jelenu nevědí. Přesto právě jelen rozhodl o jeho slávě: šlechta pozdního středověku a novověku v něm našla světce svého nejmilejšího zaměstnání.

Ostatky byly roku 825 přeneseny do benediktinského opatství v ardenském Andage, jež se po něm nazvalo Saint-Hubert a stalo se poutním místem. Mířili sem hlavně lidé pokousaní zvířaty, neboť Hubert býval vzýván proti vzteklině. Svátek připadá na 3. listopadu, kdy se dodnes konají svatohubertské jízdy a lovecké mše. Kromě myslivců je patronem střelců, kovodělníků a optiků; zobrazuje se jako biskup s jelenem, loveckým rohem nebo se psem.