František z Assisi

Syn bohatého obchodníka se suknem, jenž se veřejně vzdal otcova majetku a udělal z chudoby program. Ne z askeze pro zásluhu, ale proto, že chudý kazatel má u chudých posluchačů jinou váhu než prelát na koni.

Vyrostl v Assisi mezi zábavami zámožné městské mládeže a toužil po rytířské slávě. Válka s Perugií roku 1202 mu ji vzala: skončil v zajetí a strávil tam téměř rok. Když se roku 1205 znovu vydával do války, vrátil se z půli cesty a začal se stahovat z veřejného života. Rozhodující byla scéna z roku 1206 na náměstí v Assisi, kdy před biskupem odložil i šaty, jež měl na sobě, a vrátil je otci. Kolem něj se sešli první druhové a roku 1210 získali od Inocence III. ústní souhlas se svým způsobem života. Roku 1212 se k hnutí připojila Klára z Assisi a založila jeho ženskou větev, klarisky. V letech 1219–1220 se František vypravil do Egypta, kde se za obléhání Damietty setkal s tamním sultánem – přišel obracet, ne bojovat, a vrátil se živ. Rychlý růst řádu ale přinesl spory o to, zda tisíce bratří mohou žít bez jakéhokoli majetku; František se roku 1220 vzdal vedení a psanou řeholi mu papež potvrdil až roku 1223. Roku 1224 na hoře La Verna se u něj podle svědectví druhů objevila stigmata, rány odpovídající Kristovým. Zemřel 3. října 1226.

Zůstal po něm řád františkánů, který spolu s dominikány přenesl řeholní život z klášterního ústraní do měst. Zůstal i Chvalozpěv stvoření, v němž oslovuje slunce, vodu i smrt jako bratry a sestry, a zvyk stavět o Vánocích betlém, který sestrojil roku 1223 v Grecciu.

Svatořečen byl už roku 1228, dva roky po smrti. Svátek slaví 4. října; zobrazuje se v hnědém hábitu s provazem o třech uzlech, se stigmaty a se zvířaty. Roku 1979 jej Jan Pavel II. prohlásil patronem ochránců přírody.