Anežka Česká

Dcera Přemysla Otakara I., jež odmítla sňatek s císařem i s anglickým králem, vstoupila ke klariskám a založila řád křižovníků s červenou hvězdou – jediný řeholní řád českého původu.

Jako nejmladší dceru krále ji vychovávali v klášterech v Třebnici a Doksanech a od dětství s ní počítali jako se sňatkovým zbožím. Zasnoubena byla postupně několikrát, mimo jiné se synem císaře Fridricha II. Jindřichem a později se o ni ucházel anglický král Jindřich III.; Anežka si vymohla u papeže Řehoře IX. právo nevdat se vůbec. Roku 1231 založila v Praze na Františku špitál a klášter, o dva roky později do něj se svolením bratra Václava I. sama vstoupila a stala se abatyší. Špitální bratrstvo, jež u kláštera vzniklo, potvrdil papež roku 1237 jako samostatný řád. Zakládala špitály, starala se o chudé a po celý život si skrze bratra Václava I. podržela vliv na politiku země.

Dopisovala si se svatou Klárou z Assisi a přenesla do Čech františkánskou představu, že chudoba není hanba, nýbrž volba. Klášter Na Františku se stal prvním velkým dílem gotiky v Praze a zároveň pohřebištěm části přemyslovského rodu. Blahořečena byla roku 1874, kanonizace však vázla po celé 20. století: chyběl uznaný zázrak a komunistický režim procesu nijak nepomáhal. Svatořečena byla až 12. listopadu 1989, pár dní před pádem komunistického režimu; mnozí věřící spatřovali v načasování víc než náhodu.

Svátek připadá na 13. listopadu. Zobrazuje se v řeholním rouchu klarisky s odloženou královskou korunou, s modelem kostela či špitálu, s lilií a s nemocným u nohou. Je patronkou nemocných, chudých a trpících a spolupatronkou českých zemí; její podobu nesla také papírová padesátikoruna.