Žák, jenž předčil učitele
Přestože Řecko podlehlo římským legiím, v kultuře zůstal Řím dlouho jeho žákem. Sochy, chrámy, divadlo, básnictví i myšlení – to vše přejímal a přizpůsoboval vlastním potřebám. Rozdíl mezi oběma národy je ovšem nabíledni: zatímco Řeka přitahovala filosofie, mýtus a spor o nejlepší uspořádání obce, Říman se ptal především po užitku. K čemu ta věc bude, komu poslouží a jak dlouho vydrží? Právě z této střízlivé otázky vzešlo vše, čím Řím kulturu obohatil – technologie, jež učinily každodenní život snesitelnějším, a stavby, jaké svět do té doby neviděl.
Nejzřetelnější je to na náboženství. Původně uctívali Římané po vzoru Etrusků přírodní božstva, brzy si však osvojili řeckou mytologii a dvanácti hlavním bohům dali vlastní jména. Jupiter je tedy Zeus, jeho manželka Juno Héra, Minerva je Athéna, Venuše Afrodíté, Neptun Poseidón, Mars Arés, Diana Artemis, Vulcanus Héfaistos, Vesta Hestia, Mercurius Hermés a Ceres Démétér. Řecký Apollón si podržel takřka totéž jméno – Apollo. K nim postupně přibývala božstva ryze římská, například Fortuna, bohyně šťastného osudu, či Saturn, jenž vládl zemědělství, sklizni a času. I zde se prozrazuje římská povaha: Mars nebyl jen bohem války, ale i polí, a Vesta střežila oheň rodinného krbu.
Oblouk, beton a voda
Řecká architektura stála na sloupu a překladu, a proto nemohla překlenout velký prostor. Římané zvládli oblouk, z něj odvodili klenbu a nakonec kupoli – a tím se stavitelství proměnilo. Druhým vynálezem byl beton, směs schnoucí i pod vodou a zvládající tvary, jichž se z kvádrů dosíci nedá. Sloupy sice Římané dál používali, hlavně korintské a iónské, ovšem spíš pro okrasu než pro nosnost.
Následky byly ohromující. Přes údolí vedly na řadách oblouků akvadukty, jež přiváděly do měst pitnou vodu; nejslavnějším z nich zůstává Pont du Gard v jižní Galii. Říši protkala síť dlážděných silnic s mosty a mílovými kameny, budovaly se vodojemy, veřejné lázně a stoky odvádějící odpad. K tomu přistoupily stavby, jimiž se Řím reprezentoval: chrámy a baziliky, vítězné oblouky, amfiteátry a hlavně Koloseum, obrovská aréna pro divadelní představení i gladiátorské hry, kterou začali stavět Flaviovci. Srdcem Města zůstávalo Forum Romanum, náměstí, kde se soudilo, obchodovalo i politizovalo. Bydlelo se různě: bohatí ve vilách a v atriových domech s nádvořím uprostřed a zahradou kolem, chudina v nájemních činžácích.
Kupole, jíž se nikdo nevyrovnal
Pantheon, chrám zasvěcený všem bohům, je nejlepším důkazem toho, co beton umožnil. Jeho kupole s otvorem uprostřed zůstává dodnes největší nevyztuženou betonovou klenbou na světě – po devatenácti stoletích drží bez jediné ocelové výztuže.
V sochařství si Římané nejprve pořizovali kopie proslulých řeckých děl, brzy se však vydali vlastní cestou. Vynikli v realistickém portrétu, jenž nelichotí a zachycuje vrásky i křivý nos, a v historických reliéfech zdobících průčelí chrámů a vítězné oblouky. Z malířství se dochovaly hlavně nástěnné malby a mozaiky z domů v Pompejích a Herculaneu – dvou městech, jež pohřbil Vesuv a tím je paradoxně uchoval.
Slovo psané i pronesené
Dobu vlády Augustovu nazýváme zlatým věkem římské literatury. Publius Vergilius Maro (70–19 př. Kr.) v ní vytvořil národní epos Aeneis, vyprávějící o bájném Aeneovi, jenž po pádu Tróje doputoval do Itálie a stal se praotcem Římanů. Vedle něj stojí Publius Ovidius Naso (43 př. Kr. – 18), snad nejoriginálnější a nejčtenější autor své doby: sepsal Proměny, rozsáhlou sbírku bájí, dále Umění milovati, Kalendář, Lásky a Listy héroin.
I divadlo započalo překlady řeckých tragédií a komedií, teprve pak přišla vlastní tvorba. Nejvýš se vyšvihl komediograf Titus Maccius Plautus (250–184 př. Kr.), jenž psal o lidech z ulice, hovorovou řečí a s oblibou stavěl do popředí vychytralého otroka, jenž si poradí v každé situaci. Jeho Komedií o hrnci se o sedmnáct století později inspiroval Molière.
Zcela vlastní obor si Řím vytvořil v řečnictví, neboť řeč pronesená na Foru nebo v senátu rozhodovala o kariéře i o životě. Mistrem se stal Marcus Tullius Cicero (106–43 př. Kr.), jenž ve svých projevech polemizoval s předními muži své doby – nejznámější jsou Řeči proti Catilinovi – a zároveň napsal dějiny rétoriky. Z filosofie pak zdomácněl v Římě především stoicismus, nauka o životě podle rozumu a o klidu mysli. Hlásil se k němu Seneca (4 př. Kr. – 65), Neronův vychovatel, jehož nakonec týž žák donutil k sebevraždě, i císař Marcus Aurelius, jenž si po nocích ve vojenském ležení psal Hovory k sobě.
Den Římana
Kdo chtěl poznat římské město, měl zajít do lázní. Nešlo jen o mytí: v termách se cvičilo, obchodovalo, klábosilo a uzavíraly se sňatky i politické dohody. Vodu tam přivedl akvadukt, odpad odnesla stoka – hygiena byla jednou z mála věcí, v nichž antika předběhla středověk o celá staletí.
Druhým místem setkání byl amfiteátr. Zápasy gladiátorů, štvanice na zvěř a závody vozů byly zábavou zdarma a císařové ji rozdávali spolu s obilím; odtud pochází výsměšné rčení o chlebu a hrách. Ve svém domě pořádal bohatý Říman hostiny, při nichž se jedlo vleže a rozmařilost mnohdy překračovala hranice vkusu – Petronius takovou tabuli vylíčil v Satiriconu na hostině zbohatlíka Trimalchiona. Společnost přitom držela pohromadě zvláštní vazba: patron a klient. Vlivný muž poskytoval slabším ochranu, právní pomoc i hmotnou podporu, klienti mu za to ráno chodili skládat poklonu, doprovázeli ho na Forum a podporovali jej ve volbách. Byl to vztah nerovný, přesto oboustranně výhodný, a prostupoval celou římskou společností odshora dolů.
Právo, latina a to, co zbylo
Nejtrvalejším římským dílem není žádná stavba, nýbrž právo. Počíná Zákonem dvanácti desek z poloviny 5. století př. Kr., prvním sepsaným římským zákoníkem, a během staletí přerostlo v propracovanou soustavu pravidel o vlastnictví, smlouvách, dědictví a rodině. Na rozdíl od starších orientálních zákoníků, například Chammurapiho, tolik nedbá na odplatu a víc na to, aby spor měl řešitelný postup. Právě proto se z něj mohl stát základ právních řádů většiny evropských států – a dodnes se studuje na právnických fakultách.
Blaho lidu budiž nejvyšším zákonem. Marcus Tullius Cicero, O zákonech
Druhým dědictvím je latina. Přežila říši o víc než tisíc let coby jazyk církve, vzdělanců, škol i diplomacie a přímo z ní vzešly románské jazyky – italština, francouzština, španělština, portugalština a rumunština. Latinská abeceda je písmem, jímž je psána i tato věta, a latinské názvosloví drží pohromadě medicínu, právo, biologii i botaniku. Setrvačnost té řeči je ostatně větší, než se zdá: bez ní bychom neměli slova jako republika, student, kalendář nebo doktor.
Zbytek římského odkazu se skrývá v běžných věcech. Beton, kanalizace, vyhřívané podlahy, dlážděné silnice, vodovod, činžovní dům, chirurgické nástroje typu kostních vrtáků a kleští, jež formovaly moderní chirurgii – to vše má v Římě svůj počátek. A v neposlední řadě právě Řím uchoval a předal dál řeckou vzdělanost, bez níž by evropská kultura vypadala docela jinak. Řekové ji vymysleli, Římané ji rozvedli, zapsali a rozvezli po svých silnicích až k Rýnu a k Dunaji.
Jak šel čas
Klíčové pojmy
Co si z kapitoly odnést. Kliknutím se heslo otevře ve slovníčku.
Shrnutí
- Římané přejali velkou část řecké kultury včetně dvanácti olympských bohů, jimž dali latinská jména; k praktickému užitku ovšem mířili víc než jejich učitelé.
- Stavitelství stojí na oblouku, klenbě, kupoli a betonu; z nich vzešly akvadukty, silnice, mosty, lázně, amfiteátry, Pantheon i Koloseum.
- Zlatý věk literatury spadá do doby Augustovy – Vergilius napsal Aeneidu, Ovidius Proměny; v řečnictví vyniká Cicero, v komedii Plautus.
- Z filosofie zdomácněl v Římě zejména stoicismus, jejž představují Seneca a císař Marcus Aurelius se svými Hovory k sobě.
- Římské právo, počínaje Zákonem dvanácti desek, se stalo základem evropských právních řádů.
- Latina přežila říši o víc než tisíc let a žije v románských jazycích, v abecedě i v odborném názvosloví.
Otázky na porozumění
1. Řím převzal řecké bohy i řecké vzory v umění. Znamená to, že vlastní kulturu neměl?
2. Proč byl objev betonu a oblouku pro dějiny stavitelství důležitější než sebekrásnější socha?
3. Stoicismus učí přijmout to, co nemůžeme změnit. Proč byla taková nauka přitažlivá právě pro Římany?
4. Vysvětli, proč se říká, že Řím dobyl svět dvakrát – jednou zbraněmi a podruhé právem.
5. Císařové rozdávali obilí a pořádali hry. Co to vypovídá o jejich vztahu k obyvatelům Města?
6. Kterou z římských věcí používáš, aniž bys o tom věděl?
Zeptej se, dokud to nepochopíš
Otevře se ti AI asistent s předvyplněným zadáním k této kapitole. Ber ho jako trpělivého doučovatele, ne jako neomylnou autoritu – fakta si vždy ověř v učebnici.