Římský beton

Směs vápna, sopečného písku a drceného kameniva, schnoucí i pod vodou, jež Římanům dovolila stavět tvary, jichž se z tesaných kvádrů dosíci nedá. Právě beton stojí za kupolemi, klenbami, přístavními hrázemi i za tím, že se dalo stavět rychle a s nekvalifikovanou pracovní silou. Recept se po pádu říše ztratil a Evropa jej znovu objevila teprve v 19. století. Zkoumání dochovaných staveb ukázalo, že se římská směs při vzniku trhlin sama zaceluje – proto vydržela déle než leckterý beton dnešní.