Mezopotámie – kolébka civilizace

Kde začínají dějiny

Oblast Blízkého východu bývá označována za kolébku civilizace. Střetávají se zde tři kontinenty, vede jí většina starověkých obchodních cest a zrodila se tu také tři velká monoteistická náboženství – judaismus, křesťanství a islám. Konec pravěku a začátek starověku spadá už do 4. tisíciletí př. Kr.

Historikové se shodli na třech znameních, podle nichž tento přechod poznáme. Vzniká stát jako pevně organizované společenství. Objevuje se písmo, díky němuž máme první písemné památky – a díky němuž mohou prakticky fungovat zákony. A zemědělství je natolik výnosné, že se od něj může oddělit řemeslo a obchod. Společnost se přitom rozpadá na vrchnost, svobodné poddané a nesvobodné otroky. Náboženský život zajišťují kněží, kteří patří k nejvyšším vrstvám.

Sumerové a města mezi řekami

Nejúrodnějšímu pásu Blízkého východu se říká úrodný půlměsíc. Táhne se od Nilu přes Kypr a Syropalestinu podél Eufratu a Tigridu až k Perskému zálivu. Zde vznikla zhruba ve 4. tisíciletí př. Kr. první známá civilizace dějin – Sumerská říše.

Sumer nikdy nebyl jednotným státem. Tvořily jej nezávislé městské státy Ur, Uruk, Kiš, Lagaš a Nippur, jež spolu často bojovaly. Základem každého z nich byl chrám: politiku i hospodářství kontrolovali kněží, a proto se tomuto uspořádání říká chrámové hospodářství. V dobách válek ovšem rostla moc vojevůdců, kteří si stavěli paláce – a chrámové hospodářství se měnilo v palácové. Nad městy se tyčily stupňovité věže, zikkuraty; nejznámější dal postavit panovník Urnammu ve městě Ur.

Sumerové vytvořili první psaný jazyk. Klínové písmo dostalo jméno podle otisků seříznutého rákosu do hliněných tabulek. Zprvu šlo o písmo pojmové – jeden znak znamenal jedno slovo – teprve později se z něj vyvinulo písmo hláskové. Nejstarší texty byly modlitby, pak přišly báje a nakonec vznikl epos. Epos o Gilgamešovi, příběh krále z Uruku hledajícího nesmrtelnost, platí za nejstarší epické dílo světa a poprvé se v něm objevuje motiv potopy světa.

Když jsi přišel, sliboval jsi, že dáš Gimil-Sinovi měděné ingoty pěkné kvality. Pak jsi odešel a to, cos slíbil, jsi neudělal. Před mého posla jsi postavil ingoty nekvalitní. Kdo myslíš, že jsem tobě, když se mnou jednáš takovým způsobem – s takovým opovržením? Stížnost obchodníka Nanniho kupci Ea-nasirovi, kolem roku 1750 př. Kr. – nejstarší známá zákaznická reklamace

Od Akkadu k Babylonu

Kolem roku 2340 př. Kr. se vlády ve městě Kiš zmocnil král Sargon, jenž si postupně podrobil celý Sumer. Vzniká tak Akkadská říše, první centralizovaný stát dějin, s hlavním městem Akkad. Sám vládce se navíc nechal uctívat jako božstvo – jde o první doložený kult žijícího panovníka. Zhruba po sto padesáti letech se říše rozpadla: na severu se osamostatnila Asýrie, na jihu Babylonie.

Asyrská říše dostala jméno podle města Aššur na Tigridu, později se hlavním městem stalo Ninive. Nejsilnější byla v novoasyrském období (911–612 př. Kr.), kdy Sargon II. ovládl Babylonii, Palestinu i část Egypta. Jeho nástupce Aššurbanipal dobytá území už jen bránil – a založil v Ninive rozsáhlou knihovnu, jejíž hliněné tabulky jsou dodnes jedním z hlavních pramenů k dějinám celé oblasti. Roku 612 př. Kr. Ninive padlo pod útoky Babyloňanů a Médů a Asýrie zanikla.

Babylonská říše vrcholila dvakrát. Ve starobabylonském období za Chammurapiho, v novobabylonském za Nabukadnezara II., jenž dobyl Sýrii a roku 587 př. Kr. i Jeruzalém; obyvatele Judeje odvlekl do zajetí, kterému se říká babylonské otroctví. Za jeho vlády vznikl jednadevadesát metrů vysoký zikkurat Etemenanki, zasvěcený hlavnímu babylonskému bohu Mardukovi – podle většiny badatelů právě on stojí za biblickým příběhem o babylonské věži a zmatení jazyků. Sem se klade i jediný ze sedmi divů světa, o jehož existenci si nejsme jisti: visuté zahrady Semiramidiny.

Věda ve stínu chrámů

Babyloňané uměli s čísly zacházet způsobem, jenž nám zůstal dodnes. Používali šedesátkovou soustavu – proto má hodina šedesát minut a kruh tři sta šedesát stupňů – vedle ní ale znali i soustavu desítkovou. Vymysleli princip astrologie s dvanácti znameními a osudem odvozeným od postavení planet. Zároveň však dokázali předpovídat zatmění Slunce i Měsíce.

Vzdělání poskytovala škola a v době Chammurapiho měly přístup i dívky. Učilo se čtení, psaní, počtům, přírodopisu, zeměpisu, geometrii, hudbě a zpěvu. Rok dělili na dvanáct měsíců a 354 dní; rozdíl mezi během Slunce a Měsíce vyrovnávali tím, že občas vložili měsíc navíc. Vedle Marduka patřili k nejvýznamnějším božstvům sluneční bůh Šamaš, ochránce spravedlnosti a práva, a Ištar, bohyně lásky.

Chetité, Médové a Peršané

Starobabylonskou říši vyvrátili Chetité (přibližně 1650–1200 př. Kr.), kteří ze svého hlavního města Chattušaše ovládli Malou Asii, Sýrii, Libanon i část Palestiny. Jejich řeč je nejstarším známým indoevropským jazykem a rozluštil ji roku 1915 Čech Bedřich Hrozný. Roku 1274 př. Kr. se u Kadeše střetli s Egyptem Ramesse II. – bitvy se zúčastnilo pět tisíc vozů, což z ní dělá největší vozovou bitvu dějin, a skončila nerozhodně. Po ní uzavřel chetitský král Chattušiliš III. s Ramessem první známou mírovou smlouvu v dějinách. Kolem roku 1200 př. Kr. chetitská říše z nejasných důvodů náhle zanikla; jednou z hypotéz je vpád tzv. mořských národů.

Na přelomu 7. a 6. století př. Kr. byla velmocí Médská říše s hlavním městem Ekbatana, jež roku 612 př. Kr. spolu s Babyloňany vyvrátila Asýrii. Na vrcholu moci sahala od Černého moře po dnešní Afghánistán. Vzápětí ji však porazili dosud ovládaní Peršané v čele s Kýrem II. Velikým.

Perská říše (550–330 př. Kr.) pak spolkla území Médů, Lýďanů, Babyloňanů i Egypťanů. Dělila se na dvacet provincií zvaných satrapie, hlavním městem se stal Persepolis založený Dareiem I. a státním náboženstvím zoroastrismus. Rozlohou 7,5 milionu čtverečních kilometrů šlo o největší říši starověku a s odhadovanými devětačtyřiceti miliony obyvatel také o nejlidnatější v celých dějinách – žilo v ní kolem 44 % tehdejší světové populace. Jediné, co se Peršanům nepodařilo dobýt, bylo Řecko. Jejich říši ukončil ve 4. století př. Kr. Alexandr Veliký.

Jak šel čas

Souvisí s kapitolou