O prameni
Artikul = článek (z lat. articulus, angl. article), případně odstavec, ve smyslu našeho užití jde o bod ustanovení v husitském programu.
Čtyři artikuly pražské byly formulovány na jaře 1420, kdy se k Praze blížila první křížová výprava. Jde o snahu najít styčné body napříč různými směry „husitské“ reformace, což bylo vzhledem k jejímu charakteru dosti obtížné.
Na níže uvedených čtyřech ustanoveních se nakonec shodly (byť s různou interpretací) všechny husitské proudy – od umírněných mistrů univerzity po radikální tábority – a staly se společným programem husitské revoluce. Byly přeloženy do latiny a němčiny a z propagačních důvodů šířeny i za hranicemi, aby vyvrátily obraz husitů jako obyčejných kacířů.
Text pramene (zkráceno, v modernizovaném znění)
I. Aby slovo Boží po království českém svobodně a bez překážky od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno.
II. Aby velebná svátost těla a krve Boží pod obojí způsobou, chleba a vína, všem věrným křesťanům svobodně byla dávána.
III. Aby kněžstvu odňato bylo světské panování nad zbožím a statky, jež drží na škodu svého úřadu a na újmu ramene světského, a aby kněží žili příkladně podle čtení svatého.
IV. Aby všichni hříchové smrtelní a zvláště zjevní řádně a rozumně od těch, jimž to přísluší, byli stavováni a trestáni, v každém stavu bez výjimky.
Komentář
Artikuly nejsou jen náboženský dokument – jsou to i požadavky politické a sociální. Odnětí majetku církvi (III.) měnilo rozložení moci v zemi; trestání hříchů „v každém stavu bez výjimky“ (IV.) mířilo i na panovníka a šlechtu, tedy na zásadu rovnosti před Božím zákonem. Horší to bylo s jeho interpretací, neboť tento artikul mohl krom zdánlivé rovnosti před zákonem obhájit i do nebe volající běsnění jakožto vykonávání spravedlnosti. Právě obecnost formulací umožnila, aby si je každý husitský proud vykládal po svém – což zpočátku sice drželo koalici pohromadě, ale později se stalo zdrojem rozporů.