Slovníček pojmů · Osobnost
Šlechtična, jež nezaložila řád ani neodešla do kláštera, a přesto se stala světicí: provozovala špitály vedle vlastního hradu a ošetřovala v nich sama. Zemřela nejspíš dřív, než jí bylo pětatřicet.
Narodila se kolem roku 1220 na Moravě, patrně v Křižanově, jako dcera šlechtice Přibyslava a jeho ženy Sibyly, jež do Čech přišla v družině královny Kunhuty Štaufské. O její rodině vypráví Žďárská kronika, sepsaná kolem roku 1300 v cisterciáckém klášteře, jejž Zdislavin otec pomáhal zakládat – proto o ní víme víc než o většině tehdejších urozených žen. Provdala se za Havla z Lemberka, muže z rozvětveného rodu Markvarticů, a měla s ním čtyři děti. Doba tomu nepřála: roku 1241 se přes Moravu převalili Mongolové a k Lemberku prchali lidé z vypleněných krajů. Zdislava se přiklonila k dominikánům, kteří tehdy do Čech teprve přicházeli, a stala se jejich terciářkou – to znamená, že žila podle řádových pravidel, ale zůstala vdanou ženou ve světě. S manželem podporovala založení dominikánských konventů v Jablonném a v Turnově a při nich zřídila špitály pro nemocné a chudé. Zemřela roku 1252, sotva třicetiletá, a byla pohřbena v Jablonném.
Kult se vytvořil rychle a doložitelně: už kronika tak řečeného Dalimila, sepsaná na počátku 14. století, o ní tvrdí, že křísila mrtvé a vracela zrak slepým. Právě spojení šlechtičny, manželky a matky s praktickou péčí o nemocné z ní udělalo v moderní době vzor, jenž se hodil lépe než osudy poustevníků – bývá připomínána jako patronka rodin.
Blahoslavena byla roku 1907 Piem X., svatořečil ji však teprve Jan Pavel II. dne 21. května 1995 při návštěvě Olomouce. Svátek připadá na 30. května, od roku 2000 je hlavní patronkou litoměřické diecéze. Zobrazuje se v dominikánském rouchu, jak podává almužnu nebo ošetřuje nemocného; její hrob v bazilice svatého Vavřince a svaté Zdislavy v Jablonném v Podještědí je dodnes poutním místem.