Slovníček pojmů · Osobnost
Španělská řeholnice, jež z pohodlného kláštera udělala místo tvrdé kázně – a přitom napsala knihy o modlitbě, které se čtou dodnes. Byla první ženou prohlášenou za učitelku církve.
Narodila se roku 1515 v Ávile do rodiny, jejíž děd byl obrácený žid vyšetřovaný inkvizicí; ten původ ji po celý život znevýhodňoval. Roku 1535 vstoupila do karmelitánského kláštera Vtělení v Ávile, kde žilo přes sto sester v poměrech spíše společenských než kajících: návštěvy, majetek, odchody do města. Po letech nemoci a vnitřního tápání dospěla kolem roku 1554 k rozhodnutí žít jinak. Roku 1562 založila v Ávile malý klášter svatého Josefa, kde platila přísná klauzura, chudoba a nejvýše dvacítka sester – odtud název bosé karmelitánky. Podobných domů vzniklo za jejího života sedmnáct a od roku 1568 se k reformě připojila i mužská větev řádu, v níž hrál hlavní roli Jan od Kříže. Reforma narazila na tvrdý odpor vlastního řádu i papežského nuncia, v letech 1575 až 1580 byla Terezie fakticky v klášterním vězení a její životopis prověřovala inkvizice. Spor skončil roku 1580, kdy bosí karmelitáni dostali vlastní provincii. Zemřela v Albě de Tormes v noci ze 4. na 15. října 1582 – právě tehdy se přecházelo na gregoriánský kalendář a deset dní z počítání zmizelo.
Zůstaly po ní tři knihy, jež patří k vrcholům španělské prózy: vlastní Život, Cesta k dokonalosti a Hrad v nitru, v němž popisuje duši jako zámek se sedmi komnatami. Píše o modlitbě věcně, s humorem a bez vytáčení – proto se citovala i tam, kde se mystikou nikdo nezabýval.
Svatořečil ji roku 1622 Řehoř XV., roku 1970 ji Pavel VI. prohlásil učitelkou církve. Svátek má 15. října, zobrazuje se v hnědobílém karmelitánském hábitu s knihou a brkem, často s holubicí nebo se šípem probodávajícím srdce.