Ignác z Loyoly a jezuité

Baskický šlechtic a bývalý voják, zakladatel Tovaryšstva Ježíšova, jež papež potvrdil roku 1540.

O jeho životě rozhodla jediná dělová koule. Roku 1521 mu při obraně Pamplony roztříštila nohu a Ignác strávil dlouhé měsíce na lůžku, kde místo rytířských románů dostal ke čtení životy svatých. Uzdravený odložil meč u oltáře na Montserratu a odešel do jeskyně u Manresy, kde si zapisoval postup, jímž člověk krok za krokem uspořádá svou vůli – z těchto poznámek vznikla Duchovní cvičení. Poznal, že samotná zbožnost nestačí, a proto se ve třiatřiceti letech posadil do školní lavice mezi chlapce, aby se naučil latinsky; studia dokončil roku 1535 v Paříži. Cestou jej dvakrát vyslýchala inkvizice, neboť laik vykládající duchovní věci byl podezřelý. Roku 1534 se s šesti druhy na Montmartru zavázal slibem chudoby a služby, o šest let později dal papež Pavel III. nové společnosti pravidla.

Jezuité skládali vedle obvyklých slibů čtvrtý slib poslušnosti papeži, nenosili řeholní roucho a působili tam, kde bylo nejvíce vidět: ve školách, na misiích a u panovnických dvorů coby zpovědníci. Jejich gymnasia patřila k nejlepším v Evropě a mnohý protestantský šlechtic do nich posílal syny navzdory vlastnímu vyznání. Řád byl vojensky sevřený, řídil jej doživotně volený generál a rozhodnutí padala shora. Do Prahy jezuité přišli roku 1556 a vybudovali Klementinum; v pobělohorských Čechách patřili k hlavním nástrojům rekatolizace, což jim vyneslo pověst dobrých učitelů i pálitelů knih. Panovníkům začala jejich moc vadit natolik, že roku 1773 papež řád zrušil; obnoven byl roku 1814.

Ignác zemřel 31. července 1556 v Římě, svatořečen byl roku 1622 papežem Řehořem XV. Svátek slaví církev v den jeho úmrtí. Zobrazuje se v černé klerice s knihou nesoucí monogram IHS a bývá patronem duchovních cvičení, vojáků a rodného Baskicka.