Sultán

Titul panovníka v islámských státech, jejž nesli nástupci Osmana I. Na rozdíl od chalífy, hlavy věřících, znamenal původně držitele světské moci – teprve osmanští vládcové oba úřady sloučili a nárokovali si vedení celého sunnitského světa. Sultánova moc nebyla omezena stavy ani sněmem, opírala se o vojsko, o výběrčí daní a o úřednictvo vychované z odvedených chlapců. Slabinou takového uspořádání bylo nástupnictví: nový sultán dával nezřídka pobít vlastní bratry, aby předešel válce o trůn.