Ludvík IX.

Jediný francouzský král, jenž byl svatořečen. Vládl jednačtyřicet let, dvakrát táhl na křížovou výpravu, obě prohrál a při druhé zemřel – a přesto po sobě zanechal zemi silnější, než jakou převzal.

Na trůn usedl roku 1226 jako dvanáctiletý a řadu let za něj zemi držela matka Blanka Kastilská, která ustála vzpouru velmožů. Sám pak roku 1242 porazil u Taillebourgu anglického krále Jindřicha III. a mírem uzavřeným v Paříži roku 1259 uspořádal poměry na západě země na celé století dopředu. Doma se proslavil soudnictvím: zaváděl královské vyšetřovatele, kteří přijímali stížnosti na úředníky, omezoval soudní souboj a rozšiřoval možnost odvolat se ke králi. Roku 1239 koupil od latinského císaře v Konstantinopoli Kristovu trnovou korunu – zaplatil za ni víc, než kolik stála stavba, jež ji měla ukrýt. Tou stavbou byla Sainte-Chapelle, dokončená roku 1248: kaple, jejíž stěny jsou téměř celé z vitráží a která ukázala, kam až může gotická konstrukce dojít. Téhož roku vyplul na sedmou křížovou výpravu. Dobyl Damiettu, ale roku 1250 utrpěl u Mansúry porážku a padl s celým vojskem do zajetí; vykoupil se za obrovskou sumu a ve Svaté zemi zůstal ještě čtyři roky opevňovat města. Roku 1270 vytáhl znovu, tentokrát k Tunisu, kde v táboře propukla nákaza. Zemřel 25. srpna 1270 a osmá výprava se s ním rozpadla.

Současníci v něm viděli ideál křesťanského panovníka a jeho životopisec Jean de Joinville o něm napsal knihu, jež patří k nejlepším pramenům té doby. Dějepis však musí dodat i druhou stranu: Ludvík nechal roku 1242 v Paříži veřejně spálit vozy talmudských rukopisů, nutil židy nosit rozlišovací znamení a vůči nekatolíkům byl tvrdý ze zásady, nikoli z výjimky.

Svatořečil jej Bonifác VIII. roku 1297, tedy sedmadvacet let po smrti – kanonizace se hodila i francouzskému dvoru. Svátek slaví 25. srpna a zobrazuje se s korunou, žezlem a trnovou korunou v rukou.