Kurfiřt

Kníže mající právo volit římského krále, tedy budoucího císaře. Ve středověku jich bylo sedm: tři duchovní – arcibiskupové mohučský, trevírský a kolínský – a čtyři světští, totiž král český, falckrabě rýnský, vévoda saský a markrabě braniborský. Sbor jejich počet i pravomoci napevno stanovila Zlatá bula Karla IV. roku 1356, jež zároveň nahradila požadavek jednomyslnosti prostou většinou. Moc volitelů dorostla tak daleko, že roku 1400 zbavili římské koruny Václava IV. – a císařství tím ztratilo poslední zbytek nedotknutelnosti.