Jindřich IV.

Římský král od roku 1056 a císař v letech 1084–1106, hlavní protivník Řehoře VII. Jeho nárok obsazovat biskupské stolce měl svou logiku: panství a půda, z nichž biskup žije, náležejí ke světské moci, a je tedy věcí panovníka, komu je svěří. Papežskou exkomunikaci, jež mu podlamovala poslušnost říšských knížat, zlomil osobním pokáním v Canosse roku 1077 – gesto vypadalo jako pokoření, ve skutečnosti však vytrhlo protivníkovi zbraň z ruky. Zanedlouho podpořil vzdoropapeže a Řehoře se pokusil sesadit silou; skončil sesazen vlastním synem.