Caesaropapismus

Spojení nejvyšší moci světské i duchovní v osobě panovníka, jež bylo pro Byzanc příznačné a na latinském Západě obdobu nemělo. Císař svolával koncily, zasahoval do věroučných sporů a v krajním případě mohl odvolat i konstantinopolského patriarchu; zásada byla zakotvena už v Justiniánově zákoníku. Zatímco na Západě spolu papež a císař po celý středověk soupeřili, na Východě splývali. Z tohoto rozdílu vyrostly dvě odlišné podoby křesťanské Evropy – a nepřímo i prostor pro svár, z něhož Západ nakonec těžil.