Řecko-perské a peloponéské války

Proč se Řekové střetli s Persií

Západní část Malé Asie začali kolonizovat řečtí osadníci, Iónové. Proti tomu se postavil perský král Dareios I., jemuž jejich postup křížil zájmy vlastní říše. Povstání řeckých měst v čele s Milétem bylo zprvu úspěšné, nakonec však Peršané zvítězili.

Řekové se přesto odmítli podrobit moci Perské říše a vyjednávání selhalo. Následovalo padesát let válek – od roku 499 do roku 449 př. Kr. Příčiny byly dvě: vzpoura řeckých států proti perské nadvládě a snaha mnohem silnější Persie dobýt Řecko vojensky. Kronikářem těchto bojů se stal Herodotos, jemuž se říká otec dějepisu.

Marathón, Thermopyly, Salamína

Roku 490 př. Kr. se u Marathónu střetli Athéňané s perskou přesilou – a zvítězili. Vyznamenal se přitom vojevůdce Miltiadés. K bitvě se váže příběh o poslu Feidippidovi, jehož Miltiadés vyslal se zprávou do Athén. Doběhl, se slovy „Zvítězili jsme“ padl vyčerpáním a zemřel. Vzdálenost, kterou uběhl – dvaačtyřicet kilometrů – se stala základem běžecké disciplíny; baron Pierre de Coubertin ji zařadil do programu prvních novodobých olympijských her roku 1896.

Roku 480 př. Kr. vytáhl na Řecko perský král Xerxés. Aby přesunul obrovskou armádu, nechal přes Dardanely postavit pontonový most ze šesti set lodí ukotvených vedle sebe. V soutěsce u Thermopyl mu cestu zastoupilo asi sedm tisíc obránců, mezi nimiž stálo tři sta Sparťanů v čele s králem Leonidem. Všichni padli, ale svými životy zdrželi perský postup natolik, že Řekové stihli evakuovat Athény a další města a stáhnout se za Korintskou šíji.

Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám. Náhrobní nápis básníka Simónida z Keu pro padlé u Thermopyl

Rozhodnutí přinesla námořní bitva u Salamíny (480 př. Kr.), kde řecký vojevůdce Themistoklés porazil Xerxovo loďstvo, a o rok později vítězství u Platají. Persie musela uznat nezávislost řeckých států a její flotila už nesměla vplout do Egejského moře.

Athény proti Spartě

Po vítězství nad Persií získaly Athény v Řecku dominantní postavení. Stály v čele athénského námořního spolku a jejich vůdcem byl Periklés. Sparta se ovšem nehodlala smířit s podřadnou rolí a shromáždila kolem sebe peloponéský spolek. Roku 431 př. Kr. vypukla válka, jež trvala sedmadvacet let.

Rozhodl střet u Aigospotamoi – u Kozích říček v dardanelské oblasti – roku 405 př. Kr. Spartské loďstvo pod vedením Lýsandra zde zcela zničilo athénskou flotilu. O rok později válka skončila vítězstvím Sparty. Kronikářem těchto bojů je Thúkydidés.

Důsledky byly tvrdé. Vítězové rozpustili athénský námořní spolek, Athény musely zbourat své hradby a jejich demokracii nahradila vláda třiceti tyranů. Na několik desítek let se dominantní mocností v Řecku stala Sparta, na významu ale získal také další městský stát – Théby. Řecké státy z těchto bojů vyšly natolik vyčerpané, že se za necelé století staly snadnou kořistí Makedonie.

Jak šel čas

Souvisí s kapitolou