Řecko: od Kréty k městským státům

Co je antika

Slovo antika pochází z latinského antiquitas, „dávné časy“. Označuje období starověku na území ovládaném Řeckem a Římem a takto se chápe od dob renesance. Časově sahá zhruba od 8. století př. Kr. do roku 476, kdy končí starověk; prostorově zahrnuje území kolem Středozemního moře – část Evropy, severní Afriky a Blízkého východu.

Antika ovlivnila celou evropskou, „západní“ civilizaci. Od Řeků má Evropa základ filosofického myšlení a demokracii, od Římanů právní systém. Bez znalosti antiky se proto nedá pochopit ani to, jak fungují dnešní státy.

Kréta a Mykény

Mínojská civilizace (asi 2700–1400 př. Kr.) je nejstarší v Evropě. Rozvinula se na Krétě se sídlem v paláci Knóssos, jejž objevil Angličan Arthur Evans. Používala tři typy písma: nejprve hieroglyfy, poté lineární písmo A a lineární písmo B – z nich je rozluštěno jen to poslední. Podle pověsti ji založil bájný král Mínos a váže se k ní legenda o Mínotaurovi.

Úpadek Kréty začal kolem roku 1550 př. Kr. výbuchem sopky na nedalekém ostrůvku Théra, dnešním Santorini. Zemětřesení a vlna tsunami smetly krétské pobřeží, zahynulo mnoho lidí a zkázu vzaly i lodě a paláce. Ty sice Kréťané znovu vystavěli, na někdejší rozkvět už ale nenavázali – navíc na ostrov pronikali Achájové z Řecka. Kolem roku 1400 př. Kr. padl palác v Knóssu a mínojská kultura skončila.

Na pevnině ji vystřídala mykénská civilizace (asi 1750–1200 př. Kr.), nazvaná podle města Mykény ležícího zhruba devadesát kilometrů jihozápadně od Athén. Ovládala velkou část jižního Řecka a stavěla mohutné hrady a paláce z tzv. kyklopského zdiva – neopracovaných vápencových balvanů skládaných bez malty. Vzniká zde kult dvanácti olympských bohů a do stejné doby se klade i trójská válka. Mykénskou civilizaci ukončila invaze Dórů.

Temná staletí a vznik poleis

Období po rozpadu Mykén se nazývá homérské, podle polomytického slepého básníka Homéra, autora eposů Ilias a Odyssea. Říká se mu také temné: přišel méně vyspělý kmen Dórů, následoval hladomor, úbytek obyvatelstva a úpadek kulturní úrovně. Po většinu tohoto času Řekové neužívali písmo. Až v 8. století př. Kr. se úroveň zvedá a vzniká alfabeta, řecká abeceda.

V archaickém období se ukazuje trvalý rys řeckých dějin: Řecko není jednotné. Skládá se z městských států zvaných polis, jež spolu válčily i obchodovaly, uzavíraly aliance, ale nikdy se nespojily v jeden stát. Uprostřed města leželo tržiště a shromaždiště zvané agora, nad ním se tyčilo opevněné návrší akropolis s palácem vládce a s prostorem vyhrazeným kněžím.

Zároveň probíhá velká řecká kolonizace. Důvodem bylo přelidnění úrodných částí Řecka a nová města vznikala po celém Středomoří: Masálie na jihu Francie (dnešní Marseille), Neapolis v jižní Itálii (Neapol), Syrakusy na Sicílii, Odessos v dnešním Bulharsku a Milétos na západě dnešního Turecka. Jižní Itálii se dokonce začalo říkat Magna Graecia, Velké Řecko. Kolonie vyvážely levné obilí, jemuž řečtí zemědělci nedokázali konkurovat a chudli – zatímco řemeslníci díky obchodu s koloniemi bohatli.

Sparta

Sparta, též Lakedaimón, byl dórský stát vojenského charakteru. Dobyla většinu Peloponésu a ostatní státy si zavazovala smlouvami v tzv. peloponéském spolku. Zákony a ústavu jí podle tradice dal polomytický Lykúrgos.

V čele stáli doživotně dva králové pod kontrolou eforů, tedy úředníků. Radu starších, gerúsii, tvořili králové a osmadvacet mužů nad šedesát let; občanský sněm zvaný apella sdružoval všechny plnoprávné muže starší třiceti let. Obyvatelstvo se dělilo na plnoprávné občany, na perioiky – cizince s částečnými právy, kteří se věnovali řemeslům a za války museli bojovat – a na heilóty, otroky z podrobených národů. Symbolem Sparty byl znak lambda.

Athény a zrod demokracie

V Athénách vládla zpočátku aristokracie – urození vlastníci půdy. Vládci zvaní archonti se volili z jejích řad na jeden rok, státní radou se soudní pravomocí byl areopagos a lidový sněm ekklésiá sdružoval plnoprávné občany. S rozvojem řemesel rostla snaha aristokracii omezit, a tak se objevují tyranidy, tedy vlády samovládců, kteří prosazovali reformy.

Od 7. století př. Kr. nahrazují zvykové právo první psané zákony; nejznámější vydali archonti Drakón a Solón. Rozhodující krok však učinil archont Kleisthenés: vydal ústavu a zavedl demokracii, tedy vládu lidu. Zrušil dělení obce podle čtyř tradičních rodů a nahradil je územním uspořádáním na démy (obce) sdružené do deseti fýl (kmenů). Území každé fýly zahrnovalo městské, přímořské i chudší vnitrozemské démy, aby mezi nimi nebyly velké sociální rozdíly.

Losováním vybrala každá fýla padesát zástupců, a tak vznikla búlé – rada pěti set. Ta navrhovala zákony a předkládala je velkému shromáždění, jež se scházelo asi čtyřicetkrát ročně a mohlo návrh schválit, odmítnout nebo vrátit s připomínkami. Padesát členů rady tvořilo vždy na desetinu roku athénskou vládu – prytany, kteří sídlili, spali a stravovali se v posvátné budově zvané prytaneion na agoře. Aby bylo rozhodnutí sněmu platné, muselo se sejít alespoň šest tisíc občanů. Podíl na vládě přitom neměly ženy, cizinci ani otroci.

Jak šel čas

Souvisí s kapitolou