Václav IV.

Na papíře měl výchozí postavení lepší než kdokoliv před ním: českým králem byl korunován ve dvou letech, římským v patnácti a vychovávali jej arcibiskupové. Vladařské povinnosti však zanedbával – vyslanec mantovského dvora na něho roku 1383 čekal víc než rok –, a za jediné trvalé pozitivum jeho vlády se dnes pokládá podpora umění a kultury. Pověsti o nočních toulkách Prahou mu vysloužily přezdívku lidový král, pozdější dějepisectví mu ovšem přiřklo jinou.