Slovníček pojmů · Osobnost
Bořivojova manželka, první křesťanská kněžna v Čechách a vychovatelka vnuka Václava. Bez ní by přemyslovský rod neměl svého domácího světce – a možná ani panovníka, jehož jméno nese dnešní státní svátek.
Pocházela patrně z rodu Pšovanů z Mělnicka a provdala se za Bořivoje ještě jako pohanka. Manželé přijali křest na Velké Moravě, podle tradice z rukou arcibiskupa Metoděje kolem roku 883; víra tak do Čech nepřišla z říše, nýbrž od slovanských sousedů. Když Bořivoj zemřel, vládli postupně oba její synové, Spytihněv a Vratislav. Po Vratislavově smrti roku 921 zůstal na stolci nedospělý Václav a o jeho vedení se přely dvě vdovy – Ludmila a jeho matka Drahomíra. Ludmila ustoupila na hrad Tetín, což ji nezachránilo. Roku 921 ji tam dala Drahomíra zaškrtit – šlo o spor dvou žen o výchovu budoucího panovníka a rovněž o vliv na zemi. Svatořečení přišlo později a zastřelo ryze mocenskou podstatu činu.
Ostatky své báby nechal Václav přenést do baziliky svatého Jiří na Pražském hradě, a udělal tím z rodinné vraždy počátek kultu. Ludmila se stala první českou světicí a vzorem, k němuž se hlásily legendy psané latinsky i staroslověnsky – Fuit in provincia Boemorum či pozdější legenda Kristiánova. Přemyslovcům dala to, co v raném středověku vážilo víc než vojsko: svatého předka, jenž rod spojoval s Bohem.
Formální kanonizační řízení, jak je zná pozdější církev, neproběhlo; úcta se ustálila přenesením ostatků a jejím uznáním ve 12. století. Svátek slaví katolická církev 16. září, tedy v den, kdy podle tradice zemřela. Zobrazuje se s knížecí čapkou a závojem či šálou, jimiž byla zardoušena, často s knihou, z níž učí malého Václava. Uctívá se jako patronka Čech, babiček a matek, křesťanských vychovatelů a vinařů.