Slovníček pojmů · Osobnost
Řeholnice, jež v kalkatských slumech vybudovala řád se čtyřmi tisíci sester ve více než sto zemích. Ve dvacátém století se stala nejznámější tváří křesťanské charity – a také nejhlasitěji zpochybňovanou.
Narodila se roku 1910 ve Skopji, tehdy ještě v Osmanské říši, jako Anjezë Gonxhe Bojaxhiuová do albánské katolické rodiny. V osmnácti odešla z domova k sestrám loretánkám do Irska a roku 1929 ji poslaly do Indie; řeholní jméno si zvolila po Terezii z Lisieux. Sedmnáct let učila v dívčí škole v Kalkatě, nakonec ji vedla. Dne 10. září 1946 se podle vlastního svědectví ve vlaku do Dárdžilingu rozhodla odejít mezi nejchudší. Klášter opustila roku 1948, prošla zdravotnickým výcvikem, oblékla bílé sárí s modrým lemem a přijala indické občanství. Roku 1950 schválil Řím kongregaci Misionářek lásky. O dva roky později otevřela u chrámu bohyně Kálí dům Nirmal Hriday pro umírající, jež nikde jinde nepřijali; přibyly domovy pro sirotky a osady pro malomocné. Kalkata těch let byla městem uprchlíků z rozdělení Indie roku 1947 a bídy, s níž si stát nevěděl rady.
Světoznámou ji roku 1969 udělal televizní dokument britského novináře Malcolma Muggeridge a roku 1979 dostala Nobelovu cenu míru; slavnostní banket odmítla a peníze za něj poslala do Kalkaty. Sláva přinesla i otázky. Lékaři, roku 1994 nejhlasitěji redaktor časopisu The Lancet, popisovali péči v jejích domech jako nahodilou: neškolené dobrovolnice, opakovaně používané jehly, chybějící silné léky proti bolesti, žádné rozlišování mezi léčitelnými a umírajícími. Publicista Christopher Hitchens jí vyčítal, že brala dary od haitského diktátora Duvaliera a od podvodníka Charlese Keatinga, za něhož se pak přimlouvala u soudu, a že řád nikdy nezveřejnil vyúčtování. Obhájci namítají, že Nirmal Hriday nikdy nebyl nemocnicí, nýbrž útulkem pro ty, které jinam nevzali. Její dopisy, vydané roku 2007, navíc ukázaly, že desítky let prožívala vnitřní prázdnotu a mlčení Boha, o čemž nemluvila.
Zemřela 5. září 1997 v Kalkatě a Indie jí vystrojila státní pohřeb. Jan Pavel II. zkrátil obvyklou pětiletou čekací lhůtu a blahořečil ji už 19. října 2003; svatořečil ji František 4. září 2016. Svátek má 5. září. Zobrazuje se shrbená, v bílém sárí se třemi modrými pruhy a s růžencem v ruce.