Konzervatismus

Proud, jenž stanul proti nadšení z nového uspořádání. Bývá vykládán coby pouhé zpátečnictví, což je výklad pohodlný a nepřesný: konzervativci nepopírali pokrok, odmítali však změny neověřené a s nejistým výsledkem, tedy takové, jež se rodí u psacího stolu a platí se za ně životy. Oporu hledali v tradici, náboženství, dědictví předků a v osobním majetku a důsledně hájili nízké zdanění – právě zde se dostávali do nejostřejšího sporu se socialisty. Nešlo přitom o názor okrajový: velké monarchie smýšlely konzervativně až do roku 1914, takže tento proud nebyl opozicí, nýbrž samotným pořádkem věcí.