Slovníček pojmů · Pojem
◆ Pojem · Starověk
Konfucianismus
Učení vycházející z myšlenek Konfucia (551–479 př. Kr.), shrnutých v díle Hovory. Staví do popředí rozum, odpovědnost a kladný postoj ke světu, ale i podřízenost řádu: všechny mezilidské vztahy podle něj kopírují pět základních – otce a syna, staršího a mladšího bratra, manžela a manželky, panovníka a poddaného a jediný rovnoprávný vztah přítele s přítelem. Vedle něj stály v Číně ještě dva směry: legismus státníka Šang Janga, jenž chtěl lidi držet na uzdě zákazy a hrozbou trestu, a taoismus Lao-c’a, učící přijímat životní zkoušky bez reptání a hledat rovnováhu jinu a jangu.
Kde se o tom dočteš
Souvisí
Další pojmy k témuž tématu
- 1025 př. Kr. – Saul poráží Pelištejce, David dobývá Jeruzalém
- 587 př. Kr. – Nabukadnezar II. dobývá Jeruzalém
- 322 př. Kr. – vzniká Maurjovská říše
- 221 př. Kr. – Čchin Š-chuang-ti sjednocuje Čínu
- 213 př. Kr. – pálení knih v Číně
- Babylonské zajetí
- Buddhismus
- Čchin Š-chuang-ti
- Diaspora
- Harappská kultura
- Hinduismus
- Judaismus