Slovníček pojmů · Pojem
◆ Pojem · Starověk
Buddhismus
Učení, jež založil Siddhártha Gautama (asi 563–483 př. Kr.), zvaný Buddha, tedy Probuzený. S hinduismem sdílí víru v reinkarnaci i karmu, cílem však není lepší zrození, nýbrž vysvobození – rozplynutí v nirváně, blaženosti, jíž končí utrpení. Příčinou utrpení je podle Buddhy touha; s koncem touhy končí i utrpení. Z rodné Indie jej později vytlačil zpět hinduismus, zato zakořenil v celé východní Asii.
Kde se o tom dočteš
Souvisí
Další pojmy k témuž tématu
- 1025 př. Kr. – Saul poráží Pelištejce, David dobývá Jeruzalém
- 587 př. Kr. – Nabukadnezar II. dobývá Jeruzalém
- 322 př. Kr. – vzniká Maurjovská říše
- 221 př. Kr. – Čchin Š-chuang-ti sjednocuje Čínu
- 213 př. Kr. – pálení knih v Číně
- Babylonské zajetí
- Čchin Š-chuang-ti
- Diaspora
- Harappská kultura
- Hinduismus
- Judaismus
- Kastovní systém