Historisující slohy

Souhrnné označení pro slohy 19. století, jež si braly za vzor starší epochy – vedle neogotiky též neorenesanci, neobaroko či neomaurský sloh. Doba tak neměla vlastní tvar, zato uměla mluvit všemi jazyky minulosti, a volila si je podle účelu stavby: banka bývala renesanční, divadlo barokní, hrad gotický. Šlechta k tomu zakládala anglické lesoparky s altánky, letohrádky a exotickými stavbami. Teprve secese na konci století prohlásila, že se z cizích tvarů dost dlouho vypůjčovalo.