První záměrné pohřby

Nejstarší doklady úmyslného uložení mrtvého do hrobu pocházejí ze středního paleolitu. Mrtví bývají ve skrčené poloze, obloženi kameny, někdy s kamennými nástroji či zvířecími kostmi. Právě zde je nutno vážit slova: hrob dokládá péči o mrtvého a paměť skupiny, kdežto víra v posmrtný život je z něj pouze vyvozována. Slavný nález pylových zrn v jeskyni Šánidár, vykládaný kdysi coby pohřeb s květinami, se dnes vysvětluje činností hlodavců – že neandertálci pohřbívali, víme bezpečně, proč to dělali, zůstává dohadem.