Slovníček pojmů · Osobnost
Dívka ze zámožné selské rodiny v Lotrinsku, jež přesvědčila korunního prince, šlechtu i prosté vojáky, že Bůh stojí při Francii.
Vyrostla ve vsi Domrémy, číst ani psát se nenaučila a od dětství slýchala hlasy, v nichž rozpoznávala svatého Michaela, svatou Kateřinu a svatou Markétu. Ty jí podle jejího svědectví uložily vyhnat z Francie anglická vojska a dovést korunního prince ke korunovaci. Roku 1429 se dostala k dvoru do Chinonu; učená komise ji v Poitiers několik týdnů zkoušela z víry i z mravů, než Karel uvěřil. Postavila se do čela vojska a roku 1429 osvobodila obležený Orleáns – odtud přízvisko Panna orleánská. Vítězství nebylo pouze vojenské: vrátilo Francouzům víru, že válka jde vyhrát, a z rozháraných družin udělalo armádu jedné věci. V červenci téhož roku stála v Remeši u korunovace Karla VII. Útok na Paříž však selhal a u Compiègne padla roku 1430 do rukou Burgunďanů, kteří ji prodali Angličanům.
Soud v Rouenu vedl biskup Pierre Cauchon, muž závislý na anglické straně, a proces měl především zpochybnit korunovaci: byl-li král dosazen čarodějnicí, neplatí nic. Mezi body obžaloby proto stálo vedle kacířství i nošení mužského šatu. Roku 1431 padla do zajetí, byla odsouzena jako kacířka a upálena; její popel dali vhodit do Seiny, aby po ní nezůstalo nic, co by se dalo uctívat. Rozsudek zrušilo přezkumné řízení roku 1456 a z Johanky se postupně stal symbol Francie, po nějž sahali monarchisté i republikáni.
Svatořečena byla teprve roku 1920, dva roky poté, co si Francie prošla další velkou válkou. Svátek připadá na 30. května, tedy na den její smrti. Zobrazuje se v brnění s korouhví, mečem a křížem; je patronkou Francie, vojáků a radiových telegrafistů.