Z čeho se otázka skládá
Tohle jsou dílčí podtémata, která u nás do otázky patří. Máš je ve škole rozdělená jinak? Nevadí – sestav si vlastní otázku a vyber si přesně ta, která máš na svém seznamu.
- Evropa v 17. století: Anglie, Francie, Polsko, Rusko, Prusko Anglie od nástupu Stuartovců roku 1603 přes občanskou válku a popravu Karla I. roku 1649 k protektorátu Olivera Cromwella, restauraci roku 1660, slavné revoluci roku 1688 a Listině práv roku 1689. Francie na cestě k absolutismu: Richelieu, Mazarin, fronda a vláda Ludvíka XIV. s Versailles a merkantilismem Colbertovým. Slabost polsko-litevské Rzeczpospolité vedoucí k trojímu dělení. Rusko Petra I. Velikého a vzestup Pruska od roku 1701 k Fridrichu II.
- Habsburská monarchie 1648–1740: vzestup velmoci Postavení monarchie po vestfálském míru a soustátí tří korun spojených pouze osobou panovníka. Leopold I., osmanské ohrožení, obležení Vídně roku 1683 a vítězství Jana III. Sobieského na Kahlenbergu. Znovudobytí Uher Evženem Savojským, bitva u Zenty roku 1697 a karlovický mír roku 1699. Válka o španělské dědictví 1701–1714 a její výsledek, krátká vláda Josefa I. Karel VI., pragmatická sankce z roku 1713 a zápas o její uznání. Barokní společnost, kameralismus, berní rula a správa českých zemí řízená z Vídně.
- Osvícenský absolutismus Způsob vlády 18. století, jenž z osvícenství přejal snášenlivost, péči o poddané a reformy shora, odmítl však dělbu moci – panovník zůstal jediným zdrojem rozhodnutí. Za jeho představitele se pokládají Fridrich II. Pruský, Kateřina II. a v habsburské monarchii Marie Terezie s Josefem II. Reforma zde neměla trůn oslabit, nýbrž posílit stát, jeho pokladnu a armádu, a právě odtud plyne rozpor mezi hlásanými zásadami a skutečnými poměry poddaných.
- Marie Terezie a Josef II.: osvícenský absolutismus Nástup Marie Terezie roku 1740, válka o rakouské dědictví a ztráta Slezska, sedmiletá válka 1756–1763. Tereziánské reformy: sloučení dvorských kanceláří roku 1749, krajští hejtmani, oddělení soudnictví od správy, tereziánský katastr a zdanění panské půdy, konvenční měna a tereziánský tolar, Všeobecný školní řád z roku 1774, robotní patent roku 1775 a konec procesů s čarodějnicemi. Josef II. a osvícenský absolutismus: toleranční patent a zrušení nevolnictví roku 1781, rušení klášterů, němčina úředním jazykem, odpor stavů i poddaných a odvolání reforem roku 1790. Význam pro národní obrození.
- Vzestup Pruska a Fridrich II. Braniborský kurfiřt se dal roku 1701 v Královci korunovat prvním pruským králem jako Fridrich I. Jeho syn Fridrich Vilém I., zvaný vojácký král, vybudoval od roku 1713 nejlépe cvičenou armádu Evropy a spořádaný úřednický aparát. Fridrich II. Veliký toho využil a roku 1740 obsadil habsburské Slezsko; zisk mu potvrdila válka o rakouské dědictví i sedmiletá válka ukončená roku 1763. Uvnitř země rušil mučení, hlásal náboženskou snášenlivost a podporoval školy, navenek však vedl války dobyvačné.
- Rusko Petra I. a Kateřiny II. Petr I. Veliký otevřel Rusko západní technice, vybudoval loďstvo a novou správu, roku 1703 založil Petrohrad, roku 1709 porazil Švédy u Poltavy a po nystadtském míru roku 1721 přijal titul imperátora; samoděržaví tím zároveň upevnil. Kateřina II., jež se dostala k moci převratem roku 1762, si dopisovala s osvícenci a rozdělila zemi na gubernie, většinu slibovaných reforem však nedokončila a nevolnictví ještě utužila. Kozácké povstání Jemeljana Pugačova vzdorovalo dva roky a skončilo roku 1775 popravou vůdce. Ziskem Krymu roku 1783 dosáhlo Rusko Černého moře.
- Polsko-litevská unie a trojí dělení Polska Polsko-litevská unie vznikla roku 1569 a bývá nazývána První republikou: král byl voleným úředníkem, sněm svazovalo liberum veto a skutečnou moc drželi magnáti. Posledním králem se stal roku 1764 Stanislav August Poniatowski, dosazený s ruskou pomocí. Roku 1772 si sousedé území poprvé rozdělili, po polsko-ruské válce následovalo roku 1793 dělení druhé a po porážce povstání Tadeusze Kościuszka roku 1794 zanikl polský stát třetím dělením roku 1795. Obnoven byl teprve roku 1918.
- Osvícenství a vznik USA Osvícenství coby postoj, nikoliv nauka: rozum, zkušenost a Kantovo sapere aude. Spor racionalismu a empirismu, Lockova tabula rasa, deismus a Diderotova Encyklopedie. Politické důsledky u Locka, Montesquieua a Rousseaua, doplněné Voltairovou kritikou nesnášenlivosti. Třináct kolonií, merkantilismus a zákaz osídlování za Apalačemi 1763. Sedmiletá válka 1756–1763, kolkový zákon 1765, heslo o zdanění bez zastoupení, bostonský masakr 1770 a bostonské pití čaje 1773. Kontinentální kongresy, Deklarace nezávislosti 4. července 1776, Saratoga 1777 a vstup Francie, kapitulace u Yorktownu 1781, pařížský mír 1783. Ústava z roku 1787, dělba moci, Listina práv 1791 a rozpor mezi hlásanou rovností a otroctvím.
Souvislý výklad
Takhle by mohla vypadat tvá odpověď u tabule – s úvodem, jádrem a závěrem.
Odpověď je nejlepší vést srovnávacím způsobem: v raném novověku se Evropa rozdělila na země, kde moc panovníka narazila na zastupitelský sbor, a na země, kde nenarazila – a osudy Anglie, Francie, Ruska, Pruska, Polska a habsburské monarchie ukazují obojí.
Anglie: cesta ke konstituční monarchii
Anglie šla proti proudu doby. Když roku 1603 nastoupili Stuartovci, přinesli si představu vlády z Boží milosti, avšak narazili na parlament zvyklý povolovat daně. Karel I. vládl jedenáct let bez něj a když si peníze vynutit potřeboval, spor roku 1642 přerostl v občanskou válku. Vojsko nového vzoru vedené Oliverem Cromwellem krále porazilo a 30. ledna 1649 byl Karel I. veřejně popraven – zásah nevídaný, neboť poprvé soudili poddaní pomazaného panovníka. Republika se však proměnila v Cromwellův protektorát a po jeho smrti přijala země roku 1660 zpět Stuartovce.
Spor se tím jen odložil. Katolickou politiku Jakuba II. ukončila slavná revoluce roku 1688: parlament povolal jeho dceru Marii a Viléma Oranžského, král uprchl a ke krveprolití nedošlo. Roku 1689 přijali noví panovníci Listinu práv, jež vázala daně, armádu i zákony na souhlas parlamentu. Anglie tak vstoupila do 18. století s konstituční monarchií v době, kdy pevnina budovala absolutismus.
Francie: absolutismus ve své nejčistší podobě
Ve Francii dovršil to, co započali kardinálové Richelieu a Mazarin, král Ludvík XIV. (1643–1715). Po potlačení frondy vládl bez generálních stavů, ministry bral z měšťanstva, aby na něm záviseli, a šlechtu učinil neškodnou tím, že ji přestěhoval do Versailles a zaměstnal etiketou. Hospodářství řídil merkantilismem Jean-Baptiste Colbert, náboženskou jednotu si král vynutil zrušením nantského ediktu roku 1685, čímž zemi připravil o statisíce pracovitých hugenotů. Přestože Francie byla nejlidnatější zemí Evropy, ustavičné války ji vyčerpaly a účet za ně předložilo až 18. století.
Rusko a Prusko: dvě podoby vzestupu
Petr I. Veliký (1682–1725) proměnil Rusko shora a bez ohledu na oběti. Zavedl armádu a loďstvo po evropském vzoru, kolegia místo starých úřadů, tabulku hodností odměňující službu nikoliv původ, podřídil církev svatému synodu a roku 1703 založil v močálech Petrohrad. Vítězstvím u Poltavy roku 1709 zlomil švédskou převahu a roku 1721 přijal titul imperátora. Cenu za to zaplatili nevolníci. Kateřina II. Veliká (1762–1796) si dopisovala s Voltairem a hlásila se k osvícenství, ve skutečnosti však nevolnictví rozšířila, po Pugačovově povstání let 1773–1775 přitvrdila a šlechtě roku 1785 potvrdila výsady. Zisky na Krymu a v Polsku byly ovšem nesporné.
Prusko vzniklo jaksi na papíře – roku 1701 se braniborský kurfiřt korunoval v Královci králem. Skutečným tvůrcem státu byl Fridrich Vilém I., „vojenský král“, jenž věnoval většinu příjmů armádě a vybudoval spolehlivé úřednictvo. Jeho syn Fridrich II. tento nástroj hned roku 1740 použil a obsadil Slezsko. Pruský stát tedy nebyl zemí s armádou, nýbrž armádou se zemí.
Opačným příkladem je polsko-litevská Rzeczpospolita. Krále volila šlechta, každý poslanec mohl zásadou liberum veto zmařit celý sněm a stát tudíž nedokázal vybrat daně ani postavit vojsko. Sousedé toho využili a děleními let 1772, 1793 a 1795 Polsko z mapy vymazali.
Habsburkové od Leopolda I. ke Karlu VI.
Rakouská větev Habsburků vyšla z třicetileté války zeslabena v říši, zato posílena ve vlastních zemích. Leopold I. (1657–1705) obstál ve zkoušce, jež mohla být poslední: roku 1683 oblehli Vídeň Turci a spojené vojsko v čele s polským králem Janem III. Sobieským je odrazilo. Následoval protiútok, jenž pod vedením Evžena Savojského vyhnal Osmany z Uher – Habsburkové se stali středoevropskou velmocí. Josef I. (1705–1711) vedl válku o španělské dědictví, v níž rod nakonec španělský trůn ztratil, získal však Nizozemí a Itálii.
Jeho bratr Karel VI. neměl mužského potomka, a proto vydal roku 1713 pragmatickou sankci: habsburské země prohlásil za nedělitelný celek a připustil nástupnictví po přeslici. Zbytek života strávil sháněním souhlasu evropských dvorů – marně, jak se ukázalo.
Marie Terezie, Josef II. a osvícenský absolutismus
Sotva Marie Terezie roku 1740 nastoupila, vpadl Fridrich II. do Slezska a rozpoutal válku o rakouské dědictví (1740–1748). Monarchie přežila, avšak o nejbohatší provincii přišla a sedmiletá válka (1756–1763) jí ji nevrátila. Právě z této porážky vzešly reformy. Panovnice zřídila ústřední úřady společné pro české i rakouské země, dala pořídit tereziánský katastr, oddělila soudnictví od správy, zavedla jednotné míry a roku 1774 povinnou školní docházku. Robotními patenty omezila povinnosti poddaných – ne z ideálu, nýbrž proto, že vyčerpaný poddaný neplatí daně a nedá vojáka.
Její syn Josef II. (1780–1790) dovedl týž postup do krajnosti a spojil jej s osvícenským přesvědčením, že rozumné se dá nařídit. Roku 1781 vydal toleranční patent povolující luterány, kalvinisty a pravoslavné a patent o zrušení nevolnictví, jenž poddanému otevřel stěhování, sňatek i studium bez svolení vrchnosti. Zrušil kláštery bez charitativní či školní činnosti, zavedl svobodu tisku, jednotné soudnictví – a zároveň němčinu coby úřední jazyk, což v českých zemích i v Uhrách vzbudilo odpor. Přílišný spěch a nedůvěra stavů jej donutily krátce před smrtí roku 1790 většinu reforem odvolat. Trvalé zůstaly ty dvě nejdůležitější: tolerance a zrušení nevolnictví. Právě ony uvolnily pohyb obyvatel do měst, bez něhož by nebylo ani průmyslové revoluce, ani českého národního obrození.
Rychlé opakování
Kostra otázky v bodech. Projdi si ji večer před zkouškou.
- Anglie šla opačnou cestou než pevnina: občanská válka, poprava Karla I. roku 1649, Cromwellův protektorát, restaurace roku 1660 a slavná revoluce roku 1688 vyústily v Listinu práv a v konstituční monarchii.
- Francie je vzorem absolutismu – po Richelieuovi a Mazarinovi vládl Ludvík XIV. bez generálních stavů, opíral se o Versailles, o Colbertův merkantilismus a roku 1685 zrušil edikt nantský.
- Petr I. Veliký prosadil v Rusku evropské způsoby shora, porazil Švédy roku 1709 u Poltavy, roku 1703 založil Petrohrad a roku 1721 přijal titul imperátora.
- Kateřina II. spojila osvícenskou rétoriku s upevněním nevolnictví; po Pugačovově povstání 1773–1775 přitvrdila a Rusko ziskem Krymu roku 1783 doplnilo cestu k Černému moři.
- Prusko vzniklo roku 1701 povýšením braniborského kurfiřta na krále; Fridrich Vilém I. vybudoval armádu a úřednický aparát a Fridrich II. z nich udělal nástroj velmocenské politiky.
- Polsko-litevská Rzeczpospolita zanikla vlastní ústavní slabostí – svobodná volba krále a liberum veto ochromily stát a trojí dělení let 1772, 1793 a 1795 jej vymazalo z mapy.
- Habsburkové po třicetileté válce: Leopold I. odrazil roku 1683 Turky u Vídně, Josef I. vedl válku o španělské dědictví a Karel VI. vydal roku 1713 pragmatickou sankci o nedělitelnosti monarchie a o nástupnictví žen.
- Válka o rakouské dědictví 1740–1748 stála Marii Terezii Slezsko, sedmiletá válka 1756–1763 je již nevrátila; monarchie proto sáhla k reformám z nutnosti, nikoliv z ideálu.
- Tereziánské reformy: berní soupisy, jednotná správa, tereziánský katastr, povinná školní docházka od roku 1774 a omezení roboty robotními patenty.
- Josef II. dovedl osvícenský absolutismus do krajnosti – toleranční patent a zrušení nevolnictví roku 1781, rušení klášterů, němčina jako úřední jazyk; mnohé se muselo před smrtí roku 1790 odvolat.
Kartičky – opakování s odstupem
Odpověz nejprve v duchu, pak si kartu otoč a řekni si, jak ti to šlo. Podle toho se karta vrátí buď hned, nebo až za pár dní – nejčastěji se tak vrací to, co ještě nesedí. Postup si pamatuje jen tento prohlížeč, nikam se neodesílá.
Opravdu smazat postup u této otázky? Všech 10 karet se vrátí mezi nové a odstupy začnou od začátku.
Tento prohlížeč zápis dat nedovolí, takže si postup nezapamatuje. Kartičky přesto fungují – jen začnou pokaždé od začátku.
Z klávesnice: mezerník otočí kartu, číslice 1 až 3 hodnotí.
Hotovo
Proč došlo v Anglii k občanské válce?
Co znamenala slavná revoluce roku 1688?
Čím se vyznačoval absolutismus Ludvíka XIV.?
Co změnil Petr I. Veliký v Rusku?
Byla Kateřina II. osvícenou panovnicí?
Jak vzniklo Prusko a proč se stalo militaristickým státem?
Proč zaniklo Polsko?
Co je pragmatická sankce?
Co přinesla vláda Marie Terezie?
Čím se lišil Josef II. od své matky?
Kartičky
Proč došlo v Anglii k občanské válce? Stuartovci od roku 1603 prosazovali představu vlády z Boží milosti a vybírali daně bez souhlasu parlamentu, k čemuž se přidal spor náboženský mezi anglikánským dvorem a puritánskou částí sněmovny. Když Karel I. jedenáct let vládl bez parlamentu a poté se pokusil zatknout poslance, přerostl spor roku 1642 ve válku.
Co znamenala slavná revoluce roku 1688? Parlament povolal proti katolickému Jakubovi II. jeho dceru Marii a jejího manžela Viléma Oranžského, načež král uprchl a k boji nedošlo – odtud „slavná“ čili nekrvavá. Roku 1689 přijali noví panovníci Listinu práv, jež vázala daně i armádu na souhlas parlamentu. Anglie tím zakotvila konstituční monarchii.
Čím se vyznačoval absolutismus Ludvíka XIV.? Vládl bez generálních stavů, ministry si vybíral z měšťanstva, aby na něm byli závislí, a šlechtu odzbrojil politicky tím, že ji zaměstnal dvorskou etiketou ve Versailles. Hospodářství řídil Colbertův merkantilismus, náboženskou jednotu si vynutil zrušením nantského ediktu roku 1685. Ustavičné války však zemi finančně vyčerpaly.
Co změnil Petr I. Veliký v Rusku? Zavedl evropské způsoby shora a často násilím: nová armáda a loďstvo, kolegia místo starých úřadů, tabulka hodností odměňující službu, podřízení církve svatému synodu a nové sídlo Petrohrad založené roku 1703. Vítězstvím u Poltavy roku 1709 zlomil švédskou převahu a roku 1721 přijal titul imperátora. Reformy ovšem nesli na bedrech nevolníci.
Byla Kateřina II. osvícenou panovnicí? Dopisovala si s Voltairem, svolala zákonodárnou komisi a hlásila se k osvícenským zásadám. V praxi však rozšířila nevolnictví na Ukrajinu, po Pugačovově povstání let 1773–1775 přitvrdila a šlechtě roku 1785 potvrdila výsady. Osvícenství jí sloužilo spíše jako obraz navenek než jako program.
Jak vzniklo Prusko a proč se stalo militaristickým státem? Roku 1701 se braniborský kurfiřt korunoval v Královci pruským králem. Fridrich Vilém I., zvaný „vojenský král“, věnoval většinu příjmů armádě a vybudoval spolehlivý úřednický aparát; jeho syn Fridrich II. tento nástroj použil hned roku 1740 k obsazení Slezska. Stát byl uspořádán kolem armády, nikoliv naopak.
Proč zaniklo Polsko? Rzeczpospolita měla panovníka voleného šlechtou a sněm, kde jediný poslanec mohl zásadou liberum veto zmařit celé jednání. Stát proto nedokázal vybírat daně ani postavit armádu, zatímco sousedé sílili. Rusko, Prusko a Rakousko si jej rozdělily roku 1772, 1793 a 1795, takže Polsko na sto dvacet let zmizelo z mapy.
Co je pragmatická sankce? Zákon vydaný Karlem VI. roku 1713, jenž prohlásil habsburské země za nedělitelný celek a připustil nástupnictví po přeslici, nemá-li panovník mužského potomka. Karel na jeho uznání vynaložil velké úsilí u evropských dvorů. Po jeho smrti roku 1740 jej však většina států nerespektovala a vypukla válka o rakouské dědictví.
Co přinesla vláda Marie Terezie? Nastoupila roku 1740 do války, v níž ztratila Slezsko, a z porážky vyvodila potřebu reforem. Zavedla ústřední úřady společné pro české i rakouské země, tereziánský katastr a nové berní soupisy, oddělila soudnictví od správy, zavedla roku 1774 povinnou školní docházku a robotními patenty omezila povinnosti poddaných. Reformovala z nutnosti, ne z osvícenského zápalu.
Čím se lišil Josef II. od své matky? Byl důsledný tam, kde ona váhala. Roku 1781 vydal toleranční patent, jenž povolil luterány, kalvinisty a pravoslavné, a patentem zrušil nevolnictví, čímž poddaným umožnil stěhování, sňatek i studium bez svolení vrchnosti. Zrušil kláštery bez charitativní činnosti a zavedl němčinu coby úřední jazyk. Odpor stavů i církve jej přinutil krátce před smrtí roku 1790 většinu reforem odvolat.