Maturitní otázka: Osvícenství, Velká francouzská revoluce a napoleonské války

Z čeho se otázka skládá

Tohle jsou dílčí podtémata, která u nás do otázky patří. Máš je ve škole rozdělená jinak? Nevadí – sestav si vlastní otázku a vyber si přesně ta, která máš na svém seznamu.

Osvícenství a vznik USA Osvícenství coby postoj, nikoliv nauka: rozum, zkušenost a Kantovo sapere aude. Spor racionalismu a empirismu, Lockova tabula rasa, deismus a Diderotova Encyklopedie. Politické důsledky u Locka, Montesquieua a Rousseaua, doplněné Voltairovou kritikou nesnášenlivosti. Třináct kolonií, merkantilismus a zákaz osídlování za Apalačemi 1763. Sedmiletá válka 1756–1763, kolkový zákon 1765, heslo o zdanění bez zastoupení, bostonský masakr 1770 a bostonské pití čaje 1773. Kontinentální kongresy, Deklarace nezávislosti 4. července 1776, Saratoga 1777 a vstup Francie, kapitulace u Yorktownu 1781, pařížský mír 1783. Ústava z roku 1787, dělba moci, Listina práv 1791 a rozpor mezi hlásanou rovností a otroctvím.
Osvícenský absolutismus Způsob vlády 18. století, jenž z osvícenství přejal snášenlivost, péči o poddané a reformy shora, odmítl však dělbu moci – panovník zůstal jediným zdrojem rozhodnutí. Za jeho představitele se pokládají Fridrich II. Pruský, Kateřina II. a v habsburské monarchii Marie Terezie s Josefem II. Reforma zde neměla trůn oslabit, nýbrž posílit stát, jeho pokladnu a armádu, a právě odtud plyne rozpor mezi hlásanými zásadami a skutečnými poměry poddaných.
Velká francouzská revoluce Příčiny revoluce: státní bankrot po sedmileté válce a po podpoře amerických povstalců, rozdělení do tří stavů a drahota chleba. Generální stavy 1789, Národní shromáždění a přísaha v míčovně, dobytí Bastily 14. července 1789. Deklarace práv člověka a občana z 26. srpna 1789, zrušení feudálních výsad, ústava 1791 a konstituční monarchie, vznik pravice a levice. Církevní politika, pilnická deklarace 1791 a válka s Rakouskem od dubna 1792. Pád monarchie 10. srpna 1792, Valmy a první republika, poprava Ludvíka XVI. 21. ledna 1793. Výbor pro veřejné blaho, Robespierre a Saint-Just, jakobínský teror, Vendée a odkřesťanštění. Thermidor 27. července 1794, direktorium od roku 1795 a brumairový převrat 9. listopadu 1799.
Napoleon a napoleonské války Cesta korsického důstojníka k moci: Toulon 1793, italské tažení, Egypt 1798 a brumairový převrat 9. listopadu 1799. Konzulát a vnitřní správa – prefekti, Francouzská banka, lycea, konkordát s papežem 1801 a Code civil 1804. Korunovace císařem 2. prosince 1804, sedm koalic. Rok 1805: Trafalgar 21. října a Slavkov 2. prosince; zánik Svaté říše římské 1806, Jena a Auerstedt 1806, Friedland a Tylže 1807, Wagram 1809. Kontinentální blokáda od roku 1806, guerillová válka ve Španělsku od roku 1808 a tažení do Ruska roku 1812 s bitvou u Borodina. Bitva národů u Lipska 1813, abdikace a Elba 1814, sto dní a Waterloo 18. června 1815, vyhnanství a smrt na Svaté Heleně 1821.
Klasicismus, empír a biedermeier Klasicismus vznikl kolem poloviny 18. století z osvícenského myšlení, vzal si za vzor antiku a žádal účelnost, jednoduchost a čitelný řád – odtud sloupy a trojúhelníkové štíty na divadlech, bankách i soudech. V malbě jej představuje Jacques Louis David, v hudbě Haydn, Mozart a Beethoven. Empír je jeho císařská podoba ve službách Napoleona, jejímž znakem zůstal pařížský Vítězný oblouk; s pádem císaře roku 1815 ztratil objednavatele. Biedermeier byl naopak měšťanský styl střední Evropy, hledající v době cenzury útěchu v rodině, v přírodě a v útulné domácnosti; v českých zemích patří k době zámek Kačina a Nosticovo divadlo.
Vídeňský kongres a Evropa po Napoleonovi Vídeňský kongres od září 1814 do 9. června 1815, Metternich, Talleyrand a zásady legitimity a rovnováhy. Územní změny ve prospěch Rakouska, Pruska, Ruska, Nizozemska, Švédska a Británie, neutralita Švýcarska. Německý spolek 1815 s devětatřiceti státy a s českými zeměmi, sněm ve Frankfurtu. Svatá aliance z 26. září 1815, kongresy v Cáchách, Opavě, Lublani a Veroně, karlovarská usnesení 1819 a metternichovský systém. Meze restaurace. Liberalismus, nacionalismus a socialismus coby nové proudy, Owen, Saint-Simon, Fourier a Manifest komunistické strany 1848. Otřesy: Neapol a Španělsko 1820, řecké povstání 1821–1830 a Navarino 1827, děkabristé 1825, červencová revoluce, Belgie a Polsko roku 1830. Jaro národů 1848 a jeho porážka do léta 1849.

Otevřít tuhle otázku v sestavovači

Souvislý výklad

Takhle by mohla vypadat tvá odpověď u tabule – s úvodem, jádrem a závěrem.

Odpověď je nejlepší vést jako řetěz příčin: osvícenství dodalo myšlenky, francouzská krize příležitost, revoluce nové zásady, Napoleon je rozvezl po Evropě bajonety a vídeňský kongres se je pokusil zase uklidit.

Osvícenská filosofie

Osvícenství není soustava tvrzení, nýbrž postoj. Immanuel Kant je shrnul heslem sapere aude – odvaž se vědět, odvaž se používat vlastní rozum bez cizího vedení. Vše se měří rozumem a zkušeností a autorita, jež se nedokáže obhájit argumentem, ztrácí nárok. Zdroje byly dva: racionalismus Descartův a empirismus Lockův s myšlenkou nepopsané desky, tabula rasa, podle níž člověka utváří výchova a prostředí. V náboženství se prosadil deismus – Bůh coby hodinář, jenž svět stvořil a dále do něj nezasahuje. Vrcholným podnikem doby byla Encyklopedie Diderotova a d’Alembertova, jež chtěla shrnout veškeré vědění a učinit je dostupným.

Politické důsledky formulovali tři autoři. John Locke odvodil moc od smlouvy s lidem a přiznal lidu právo na odpor. Montesquieu v díle O duchu zákonů žádal dělbu moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, aby se navzájem brzdily. Rousseau postavil svrchovanost na obecné vůli a prohlásil, že člověk se rodí svobodný. Voltaire k tomu připojil neúnavný boj proti nesnášenlivosti a soudní zvůli. Nikdo z nich revoluci nezamýšlel, všichni jí však dali řeč.

Francie v předvečer revoluce

Předrevoluční Francie byla nejlidnatější a kulturně nejvlivnější zemí Evropy, a přitom stála na hlavu postavenému uspořádání. Společnost dělila tři stavy: duchovenstvo a šlechta neplatily daně a rozhodovaly, třetí stav – od nádeníka po bohatého bankéře, tedy 98 % obyvatel – daně platil a nerozhodoval. Pokladna byla po sedmileté válce a po nákladné podpoře amerických povstalců prázdná, pokusy o reformu ztroskotaly na odporu privilegovaných a špatná úroda roku 1788 zdražila chléb. Ludvík XVI. proto svolal na rok 1789 poprvé po sto sedmdesáti pěti letech generální stavy.

Průběh revoluce

První fáze (1789–1792) začala sporem o hlasování. Třetí stav se prohlásil Národním shromážděním a v míčovně přísahal, že se nerozejde, dokud nedá zemi ústavu. Dne 14. července 1789 dobyl pařížský lid Bastilu; pevnost sice věznila sedm lidí, avšak byla znamením královské libovůle. V srpnu byly zrušeny feudální výsady a přijata Deklarace práv člověka a občana, jež prohlásila lidi za svobodné a rovné v právech. Ústava roku 1791 zavedla konstituční monarchii – tehdy se také od zasedacího pořádku odvodilo dělení na pravici a levici.

Druhá fáze (1792–1794) je fází republiky a teroru. Válka s Rakouskem a Pruskem, králův pokus o útěk a nedůvěra vedly 10. srpna 1792 k pádu monarchie; po vítězství u Valmy byla vyhlášena republika a 21. ledna 1793 byl Ludvík XVI. popraven. Tlak vnější války, povstání ve Vendée a hlad ve městech vynesly k moci jakobíny. Výbor pro veřejné blaho v čele s Robespierrem a Saint-Justem zavedl maximální ceny, revoluční tribunál a hromadné popravy. Teror nakonec pohltil své tvůrce: 27. července 1794, devátého thermidoru, byl Robespierre svržen a druhého dne popraven.

Třetí fáze (1795–1799) patřila direktoriu. Udrželo majetkové zisky revoluce, avšak ne pořádek – tísněno royalisty i radikály se opíralo o armádu. Když se armáda přestala spokojit s úlohou opory, byl konec: 9. listopadu 1799 provedl Napoleon Bonaparte brumairový převrat.

Význam revoluce a srovnání se staršími převraty

Postavíme-li francouzskou revoluci vedle nizozemské a anglické, vyjde najevo podstatný rozdíl. Ty starší se vedly ve jménu starých svobod, náboženství nebo stavovských práv a končily kompromisem se šlechtou a s panovníkem. Francouzská naopak vystoupila se zásadami platnými pro všechny lidi – rovnost před zákonem, svrchovanost národa, občanství místo poddanství – a stavovský řád zrušila celý. Byla proto radikálnější a krvavější, zato i dalekosáhlejší: dala Evropě ústavní myšlení, moderní nacionalismus i pojem občana.

Napoleon a jeho války

Napoleonova vláda stála na dvou pilířích – na vojenském úspěchu a na plebiscitním souhlasu, jímž zakrýval diktaturu revolučním jazykem. Vnitřní dílo přetrvalo déle než vojenské: prefekti v čele departementů, Francouzská banka, lycea, konkordát s papežem roku 1801 a především Code civil z roku 1804, jenž potvrdil rovnost před zákonem a nedotknutelnost vlastnictví a stal se vzorem pro půl Evropy. Téhož roku se dal korunovat císařem.

Vrcholu dosáhl mezi lety 1805 a 1809: Slavkov 2. prosince 1805, zánik Svaté říše římské roku 1806, Jena, Tylže, Wagram. Zároveň se však rodily příčiny pádu. Kontinentální blokáda vyhlášená roku 1806 poškozovala pevninu víc než Británii a nutila k dalším výbojům; ve Španělsku se od roku 1808 zapletl do guerillové války, jež nešla vyhrát; tažení do Ruska roku 1812 zničilo velkou armádu. A především: šíření revolučních zásad probudilo v porobených národech vlastenectví, jež se obrátilo proti němu. Bitva národů u Lipska roku 1813 rozhodla, sto dní a Waterloo 18. června 1815 byly už jen dovětkem.

Vídeňský kongres a Svatá aliance

Poválečné uspořádání dojednal vídeňský kongres (září 1814 – červen 1815) pod taktovkou knížete Metternicha, s obratným Talleyrandem za poraženou Francii. Vycházel ze dvou zásad: legitimity, tedy návratu starých dynastií, a rovnováhy sil, aby žádná mocnost nepřevládla. Rakousko získalo severní Itálii, Prusko Porýní, Rusko většinu Polska; místo Svaté říše vznikl volný Německý spolek třiceti devíti států.

Dne 26. září 1815 uzavřeli ruský car, rakouský císař a pruský král Svatou alianci. Navenek slib řídit se křesťanskými zásadami, ve skutečnosti dohoda o společném potlačování revolučních a národních hnutí, prosazovaná na kongresech v Cáchách, Opavě, Lublani a Veroně. Že šlo o marnou snahu, ukázala už 20. léta – vrátit trůny bylo možné, vrátit myšlenky nikoliv.

Rychlé opakování

Kostra otázky v bodech. Projdi si ji večer před zkouškou.

Osvícenství není nauka, nýbrž postoj: Kantovo sapere aude, důvěra v rozum a zkušenost, odmítnutí autority, jež se nedokáže obhájit.
Locke odvodil moc od společenské smlouvy a přiznal lidu právo na odpor, Montesquieu žádal dělbu moci a Rousseau postavil svrchovanost na obecné vůli; Voltaire k tomu přidal boj proti nesnášenlivosti.
Francii před revolucí drtil státní bankrot po podpoře amerických povstalců, rozdělení do tří stavů, v němž třetí stav platil a nerozhodoval, a drahota chleba.
První fáze 1789–1792: generální stavy, přísaha v míčovně, dobytí Bastily 14. července 1789, zrušení výsad, Deklarace práv člověka a občana a ústava roku 1791.
Druhá fáze 1792–1794: pád monarchie 10. srpna 1792, Valmy, republika, poprava Ludvíka XVI. 21. ledna 1793 a jakobínský teror Robespierrův, ukončený thermidorem 27. července 1794.
Třetí fáze 1795–1799: direktorium, jež udrželo revoluční zisky, avšak nikoliv pořádek; brumairový převrat 9. listopadu 1799 revoluci ukončil.
Napoleon vládl jako konzul a od roku 1804 jako císař; trvalý odkaz mu zůstal ve správě – prefekti, Francouzská banka, lycea, konkordát a Code civil.
Vrchol moci: Slavkov 2. prosince 1805, zánik Svaté říše římské roku 1806, Tylže 1807. Porážku připravila kontinentální blokáda, španělská guerilla a tažení do Ruska roku 1812.
Bitva národů u Lipska 1813 rozhodla, Elba a sto dní jen oddálily konec; 18. června 1815 padlo u Waterloo definitivní slovo.
Vídeňský kongres 1814–1815 postavil poválečnou Evropu na zásadách legitimity a rovnováhy; Svatá aliance z 26. září 1815 měla hlídat, aby se revoluce neopakovala.

Kartičky – opakování s odstupem

Odpověz nejprve v duchu, pak si kartu otoč a řekni si, jak ti to šlo. Podle toho se karta vrátí buď hned, nebo až za pár dní – nejčastěji se tak vrací to, co ještě nesedí. Postup si pamatuje jen tento prohlížeč, nikam se neodesílá.

Co je osvícenství?

Myšlenkový proud 18. století, jenž měřil vše rozumem a zkušeností a odmítal autoritu, která se nedokáže obhájit argumentem. Kant je shrnul heslem sapere aude, tedy „odvaž se vědět“. Nešlo o ucelenou nauku, nýbrž o postoj, jenž zasáhl vědu, náboženství, právo i způsob vládnutí.

Čím přispěli Locke, Montesquieu a Rousseau?

Locke odvodil moc panovníka od smlouvy s lidem a přiznal lidu právo na odpor, poruší-li vládce její podmínky. Montesquieu žádal rozdělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, aby se navzájem brzdily. Rousseau učinil zdrojem svrchovanosti obecnou vůli lidu. Dohromady dali revolucím nástroj i ospravedlnění.

Jaké byly příčiny Velké francouzské revoluce?

Státní pokladna byla vyčerpána válkami a podporou amerických povstalců, takže hrozil bankrot. Společnost přitom zůstávala rozdělena do tří stavů, kde první dva neplatili daně a třetí, jenž nesl celé břemeno, neměl rozhodující hlas. Připočtěme neúrodu a drahotu chleba a osvícenské myšlenky, jež daly nespokojenosti řeč.

Co znamenalo dobytí Bastily?

Dne 14. července 1789 zaútočil pařížský lid na pevnost, jež byla symbolem královské libovůle, ačkoliv v ní bylo vězněno jen sedm lidí. Význam byl proto spíše obrazný: ukázalo se, že král nemá Paříž pod kontrolou. Datum se stalo francouzským státním svátkem.

Co obsahuje Deklarace práv člověka a občana?

Byla přijata 26. srpna 1789 a hlásí, že lidé se rodí a zůstávají svobodní a rovní v právech. Uvádí svobodu, vlastnictví, bezpečnost a odpor proti útlaku, zakotvuje svobodu slova a vyznání a odvozuje veškerou svrchovanost od národa. Stala se vzorem pro ústavy 19. století.

Proč přišel jakobínský teror?

Republika roku 1793 čelila válce s koalicí, povstání ve Vendée i hladu ve městech, což radikálům posloužilo k ospravedlnění výjimečných opatření. Výbor pro veřejné blaho v čele s Robespierrem a Saint-Justem zavedl maximální ceny, revoluční tribunál a hromadné popravy. Teror pohltil i vlastní tvůrce – 27. července 1794 byl Robespierre svržen.

Čím se francouzská revoluce lišila od revolucí 16. a 17. století?

Nizozemská a anglická revoluce se vedly ve jménu starých svobod, náboženství nebo práv stavů a končily kompromisem se šlechtou. Francouzská naopak vystoupila s obecně platnými zásadami rovnosti a lidských práv a zrušila celý stavovský řád. Byla proto radikálnější, násilnější a ve svém dopadu evropská, nikoliv jen národní.

Na čem stála Napoleonova vláda?

Na vojenském úspěchu a na souhlasu vydobytém plebiscity, tedy na spojení diktatury s revolučním jazykem. Vnitřně ji držela pevná správa: prefekti v čele departementů, Francouzská banka, lycea, konkordát s papežem z roku 1801 a Code civil z roku 1804, jenž potvrdil rovnost před zákonem a nedotknutelnost vlastnictví.

Proč Napoleon prohrál?

Kontinentální blokáda poškozovala víc pevninu než Británii a nutila jej k dalším výbojům, ve Španělsku se od roku 1808 zapletl do vyčerpávající guerillové války a tažení do Ruska roku 1812 zničilo velkou armádu. K tomu přistoupilo probuzené vlastenectví v porobených zemích, jež z osvoboditele udělalo okupanta.

Co byla Svatá aliance?

Spolek ruského cara Alexandra I., rakouského císaře Františka I. a pruského krále Fridricha Viléma III., uzavřený 26. září 1815. Panovníci se zavázali řídit se křesťanskými zásadami a vzájemně si pomáhat, ve skutečnosti šlo o dohodu potlačovat revoluční a národní hnutí. Nástrojem se staly kongresy v Cáchách, Opavě, Lublani a Veroně.

Kartičky

Co je osvícenství? Myšlenkový proud 18. století, jenž měřil vše rozumem a zkušeností a odmítal autoritu, která se nedokáže obhájit argumentem. Kant je shrnul heslem sapere aude, tedy „odvaž se vědět“. Nešlo o ucelenou nauku, nýbrž o postoj, jenž zasáhl vědu, náboženství, právo i způsob vládnutí.

Čím přispěli Locke, Montesquieu a Rousseau? Locke odvodil moc panovníka od smlouvy s lidem a přiznal lidu právo na odpor, poruší-li vládce její podmínky. Montesquieu žádal rozdělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, aby se navzájem brzdily. Rousseau učinil zdrojem svrchovanosti obecnou vůli lidu. Dohromady dali revolucím nástroj i ospravedlnění.

Jaké byly příčiny Velké francouzské revoluce? Státní pokladna byla vyčerpána válkami a podporou amerických povstalců, takže hrozil bankrot. Společnost přitom zůstávala rozdělena do tří stavů, kde první dva neplatili daně a třetí, jenž nesl celé břemeno, neměl rozhodující hlas. Připočtěme neúrodu a drahotu chleba a osvícenské myšlenky, jež daly nespokojenosti řeč.

Co znamenalo dobytí Bastily? Dne 14. července 1789 zaútočil pařížský lid na pevnost, jež byla symbolem královské libovůle, ačkoliv v ní bylo vězněno jen sedm lidí. Význam byl proto spíše obrazný: ukázalo se, že král nemá Paříž pod kontrolou. Datum se stalo francouzským státním svátkem.

Co obsahuje Deklarace práv člověka a občana? Byla přijata 26. srpna 1789 a hlásí, že lidé se rodí a zůstávají svobodní a rovní v právech. Uvádí svobodu, vlastnictví, bezpečnost a odpor proti útlaku, zakotvuje svobodu slova a vyznání a odvozuje veškerou svrchovanost od národa. Stala se vzorem pro ústavy 19. století.

Proč přišel jakobínský teror? Republika roku 1793 čelila válce s koalicí, povstání ve Vendée i hladu ve městech, což radikálům posloužilo k ospravedlnění výjimečných opatření. Výbor pro veřejné blaho v čele s Robespierrem a Saint-Justem zavedl maximální ceny, revoluční tribunál a hromadné popravy. Teror pohltil i vlastní tvůrce – 27. července 1794 byl Robespierre svržen.

Čím se francouzská revoluce lišila od revolucí 16. a 17. století? Nizozemská a anglická revoluce se vedly ve jménu starých svobod, náboženství nebo práv stavů a končily kompromisem se šlechtou. Francouzská naopak vystoupila s obecně platnými zásadami rovnosti a lidských práv a zrušila celý stavovský řád. Byla proto radikálnější, násilnější a ve svém dopadu evropská, nikoliv jen národní.

Na čem stála Napoleonova vláda? Na vojenském úspěchu a na souhlasu vydobytém plebiscity, tedy na spojení diktatury s revolučním jazykem. Vnitřně ji držela pevná správa: prefekti v čele departementů, Francouzská banka, lycea, konkordát s papežem z roku 1801 a Code civil z roku 1804, jenž potvrdil rovnost před zákonem a nedotknutelnost vlastnictví.

Proč Napoleon prohrál? Kontinentální blokáda poškozovala víc pevninu než Británii a nutila jej k dalším výbojům, ve Španělsku se od roku 1808 zapletl do vyčerpávající guerillové války a tažení do Ruska roku 1812 zničilo velkou armádu. K tomu přistoupilo probuzené vlastenectví v porobených zemích, jež z osvoboditele udělalo okupanta.

Co byla Svatá aliance? Spolek ruského cara Alexandra I., rakouského císaře Františka I. a pruského krále Fridricha Viléma III., uzavřený 26. září 1815. Panovníci se zavázali řídit se křesťanskými zásadami a vzájemně si pomáhat, ve skutečnosti šlo o dohodu potlačovat revoluční a národní hnutí. Nástrojem se staly kongresy v Cáchách, Opavě, Lublani a Veroně.